Category Archives: Blog

Srovnávání s druhými

Srovnávání s druhými nás křiví tak, že se cítíme ukřivdění

Srovnávání s druhými

Každý z nás zná určitě situace, ve kterých se srovnává s jinými lidmi. Proč to děláme? Protože nás od dětství nějak porovnávali. Ať už nás tím chtěli povzbudit, abychom byli podle nich lepší, nebo nás ponižovali za to, že lepší nejsme.

V poslední době jsem vypozorovala zajímavé spojení. Kdo se dlouhodobě srovnává s druhými, křiví si páteř. Potřebuje si ji pak „srovnat„.  Má zkrátka problémy s páteří. Často to začíná v dětství plochými nohami, protože už zde je dítě nuceno se porovnávat s ostatními vrstevníky a snaží se dotahovat tedy někoho jiného. Kráčí zkrátka tím nesprávným směrem. Směrem od sebe…

Křivá páteř

Křivdy uložené v páteři

Toto pozorování jsem sdělila své kamarádce. A ona okamžitě připojila další spojení. „Ano, komu se křiví páteř, tak má křivdu, trpí křivdami“. No samozřejmě, to dává smysl. Když se srovnáváme s druhými, máme pocit, že jsme na tom hůř, trpíme tím, že jsme obětí nějakých podmínek a cítíme křivdu nad tím, že se nám tak nedaří jako těm, se kterými se porovnáváme.

Uff, jak z toho ven?

Když se budete cítit špatně kvůli tomu, že vidíte na druhých něco lepšího, úspěšnějšího, krásnějšího, na chvíli se posaďte a vnímejte své pocity. Dovolte si cítit vše, co cítíte. Křivdu, nespravedlnost, hněv, smutek, sebelítost, závist, nenávist. Možná vám to přijde teď přehnané, co tady vypisuji za pocity. Ale věřte, když se ponoříte dovnitř sebe a dovolíte si vše cítit, i takové emoce tam najdete. Tedy pokud budete schopní být k sobě upřímní.Tohle je ovšem jen první krok.

Představte si před sebou tu emoci, ten pocit – třeba křivdu. Představte si ji. Jak vypadá? Ano, třeba jako ohyzdná stařena. Dívejte se na ni a vnímejte, jak se cítíte. Bojíte se, nebo je vám odporná? Řekněte jí to. „Mám z tebe strach.“ Nebo: „Jsi mi odporná.“ Dýchejte a znovu vše prožívejte. Jak ji vnímáte teď? Už vám možná nepřijde tak hrozná. Dovolte jí, aby do vás vstoupila, přijměte ji. Nechte ji splynout s vámi. Pozvěte ji k sobě: „Pojď ke mě, chci tě přijmout…“ Je to emoce, která k vám patří, je vaší součástí, tak ji prostě přijměte. Věřím, že teď už cítíte klid.

A pokud to nejde, pokud ji nejste schopni přijmout, tak i to si dovolte. Zatím není ten správný čas přijmout tu emoci. Možná zítra, pozítří…uvidíte.

A co následuje dál?

Co si ve skutečnosti přejete Vy?

Co si ve skutečnosti přejete Vy?

Teď si uvědomte další důležitou věc. To, co vidíte na druhých, co mají, čeho dosáhli, často nemusí být vaším přáním. Zkuste to připustit, že možná usilujete o dům, partnera, peníze, úspěch v podnikání, dovolenou u moře jen proto, že to vidíte u souseda, kamaráda, známých a prostě se vám to líbí. Ale je to skutečně i vaše přání? I vy to chcete přesně tak? Zkuste začít hledat, co chcete právě vy? Možná to, že jste nedosáhli vysněné dovolené není o tom, že jste neschopní smolaři, ale naopak, možná to skutečně není ani vaše přání. Možná právě vy nepotřebujete jet k moři nebo na hory, možná máte radši zajet si někam do přírody v české republice nebo raději kutíte na zahradě bez lidí.

 

Jako kdyby majoránka chtěla mít listy jako bazalka...

Jako kdyby majoránka chtěla mít listy jako bazalka…

Uvidíte. Pokud pocítíte úlevu, tak je to ono. Ale tohle vám nebude stačit k tomu, abyste se přestali srovnávat. I zítra se může stát, že u svého kolegy uvidíte, že je šikovnější než vy. Že se mu daří nabízet produkty vaší firmy lépe než vám. A zase se cítíte blbě. Udělejte si celý proces znovu. Až budete mít čas a náladu. Uleví se vám. A pak i jasněji uvidíte, že vám jde třeba zase jiná pracovní oblast a v té jste prostě jednička. Nebo zjistíte, že prodej ve vaší firmě není vaše silná stránka a tak potřebujete přeložit na jinou pozici nebo hledat jinou práci. Prostě se vám může stát, že uvidíte svůj život trochu jinak. A to vás může vést ke změnám, které vás uspokojí. A to už stojí za to, co říkáte?

Alžběta Matiášová

Zdroj http://www.domacihomeopatie.cz

 

 

Integrace mateřského zranění III

1. Vyjádření skutečných pocitů a emocí vůči matce, které v sobě neseme – a to nejlépe v bezpečném prostředí své skutečné matce, nebo ženě, která ji v této chvíli zastupuje. Dostat se ke skutečným pocitům, které jsme si nedovolily vyjádřit. Nejde tak o to, aby je matka uslyšela, ale o to, abychom si je jasně uvědomily a nahlas je volně vyjádřily. A setkaly se s pocitem viny.

2. Spojení s vnitřní matkou. Nastal čas pro mateřskou péči. Abyste vyléčila staré rány, je třeba, aby se vám dostalo takové mateřské péče, jakou potřebujete. V jaké oblasti svého života potřebujete mateřskou péči? Vydala jste všechnu svou mateřskou energii, aniž byste nechala trochu i pro sebe? Pustila jste se do nového projektu? Narodilo se vám dítě?  Cítíte, že je něčemu potřeba věnovat více péče, ale vy toho nejste schopna?

Starala se o vás tvá vlastní matka s takovou péčí, jakou jste potřebovala?Dostáváte mateřskou péči a výživu, kterou potřebujete, v každodenním životě? Pokud ne, jak mohou být tyto potřeby naplněny, například přáteli, zážitky, nástroji, profesionální podporou?

Vidíte a cítíte období života, kdy jste potřebovala, aby o vás někdo pečoval jako matka, ale nedostala jste to. Dovolte, aby se projevily všechny pocity, které přicházejí. Vzdáváte se snu, že se vaše matka změní. Matka nepřichází. Dovolujete si projít smutkem.

Naplňujete svůj pohár a vnitřní prázdnotu – prostor toho, co vám matka dát nemohla. Stáváte se vlastním zdrojem bezpodmínečné lásky a péče o sebe. Je to tanec lásky k sobě. Chce to čas a praxi.

3. Uvolnění bolesti ze svých buněk pro budoucí generace, aby ji vaše dcery už nemusely nést. Zastavujete tento cyklus. Přebíráte zodpovědnost, vstřebáváte vlastní bolest a tím ji neposíláte dál budoucím generacím. Přebíráte prvotní zodpovědnost za lásku a péči o sebe.

Bolest je viděna, je legitimní, přijatá, zpracovaná, integrovaná, transformovaná do moudrosti a síly. Zkusila jste to – naplňovat očekávání druhých lidí a získat si jejich lásku a pozornost. Teď vidíte důsledky svých činů. A už víte, že to dělat nebudete.

Transformujete vnitřní matku do dospělého já. Z matky, která je kritická a nevšímavá, na tu, která je vnímavá k vaším potřebám a naplňuje je. Jako matky jste přítomné a svým dětem k dispozici. Nebojíte se síly druhé ženy, nesnižujete ji a nepožaduje po ní, aby se cítila, že je něco méně, abyste si tím ulevila od bolesti. Pomáháte ostatním ženám, které to potřebují, získat podporu.

Začínáte se vidět jasně, bez toxických emocí, bez mlhy kolem sebe a iluzí o sobě. Bez neschopnosti se autenticky vyjádřit. Už se necítíte tak neschopně, když uděláte chybu. Už to, co jste potřebovala a nedostala od matky, nemusíte projektovat na partnera, děti, kamarádky. Jste si vědomá svých potřeb a nacházíte způsoby, jak je naplnit. Máte vnitřní jistotu, že jste jako ženy milovány a přijímány. Zažíváte pocit bezpečí.

4. Autentičnost vůči své matce. Jak můžete své matce nastavit jasné hranice? Co vám skutečně pomůže? Kolikrát do týdne byste chtěla, abyste si zavolaly? Navštívily? Co byste udělala, kdybyste byla sama sebou?

Jaký krok můžete udělat, abyste byla v přítomnosti matky autentická? Co vám  pomůže být v bezpečí a vnímat sebe, když jste s matkou? Pokud to neuděláme s matkou, bude to těžké udělat s jinými lidmi. Udělejte to a uvidíte, co se bude dít.

Co jste chtěla, aby vaše matka pro vás udělala, když jste byla malá holka? Udělejte to teď pro sebe 3x.

Můžete slyšet ve své hlavě – měla bys cvičit, měla bys… - řekněte si stop – udělám to, až to budu chtít já – ne jako příkaz od své matky. Tyto příkazy, co je pro vás dobré, nebyly nikdy o vás, ale o vaší matce. Udělejte ten úkon, až ho budete dělat pro sebe a kvůli sobě.

5. Uvědomění si vnější a vnitřní hodnoty. Vnější hodnota - Čeho si na sobě vážíte? Za čím si stojíte? Jaké jsou vaše schopnosti, dovednosti, zkušenosti, váš talent? Vnitřní hodnota – Stačí jenom, že jste. Bezpodmínečná láska proudí do každé buňky těla. Přichází regenerace, pocit podpory a životaschopnosti. Víte, že se do této kvality vnitřního objetí a držení vnitřního dítěte v náručí můžete kdykoliv vrátit. Místo vytváření vzdušných zámků jste blízko Matce Zemi.

6. Péče o sebe. Co vaše tělo potřebuje? Posloucháte, co potřebujete. Dáváte si volno a nic neděláte. Dáváte malé holce v sobě vědět, že je hodna přijímání dobrých věcí.
Nacházíte svůj rytmus a přizpůsobujete se mu – toto vaše matka a babička neměly možnost udělat. Máte v životě řád a strukturu. Získáváte podporu. Chodíte na terapii a navštěvujete ženský kruh, kde se nasytíte ženské podpory a trpělivosti. Vychutnáváte si pocit, že vás jiná žena pevně drží a nenechá vás padnout. Dáváte prostor své energii a berete si svůj prostor.

Stabilní vnitřní matka vám zajišťuje přísun bezpodmínečné lásky, podporu pro vaše nejvyšší dobro a projevení toho nejlepší z vás. Drží nás, přijímá nás a stará se o naše potřeby. Miluje nás a můžeme jí důvěřovat. Dává útěchu našim mladším částem. Stáváme se matkami samy sobě.

5. Pocítění změny.
Necítíte se zodpovědná za štěstí své matky.
Vidíte sebe a matku takové, jaké doopravdy jste.
Neberete si omezení své matky osobně.
Máte soucit se sebou a přijímáte to, že vám něco prostě nemohla dát.

Dostáváte se na cestu od vnitřního boje do bytí v proudu.
Umíte nakládat se svými emocemi a vidíte je jako zdroj moudrosti a informací.
Vnímáte své hranice a umíte je nastavit.
Když vidíte, že vaši blízcí nejsou v pohodě a mají problémy, neběžíte je hned zachránit a utěšit.

Vidíte se jako schopnou osobu.
Jste ve spojení s vnitřní dobrotou a vnášíte ji do všeho, co děláte.
Máte hluboký soucit se sebou a ostatními.
Neberete se tak vážně.
Nepotřebujete povolení k tomu, abyste vyjádřila svůj názor.
Přijímání už pro vás není výrazem slabosti, necháváte si pomoct.
Víte, že jste kompetentní pro další kroky v životě.

Důvěřujete životu, že vám přinese to, co potřebujete.
Cítíte se dobře ve své kůži. Pociťujete plné vlastnictví své energie.
Jste svobodná a žijete své Já.
Dáváte si povolení přijímat potěšení a všechny dobré věci.
Cítíte se dobře ve svém těle a ve svém životě.
Jste kreativní. Jdete za tím, co chcete.
Jste uzemněná a máte smysl pro realitu.

6. Pocítění síly v ženské linii. Jsme ve spojení s ženami v rodové linii ze strany matky i otce. Cítíme v zádech jejich oporu a lásku. Vidíme svůj život tak, jak je – jako přirozený výsledek jistých podmínek v dětství. Nevnímáme to, že je něco s námi špatně. Nemáme potřebu se vinit a máme se sebou soucit. Otevírají se nám dveře k životní energii. Je to znovunarození do své pravdy a velikosti. Vyléčení se stává porodním kanálem do narození skutečné ženy, která je taková, jaká je.

Je tu moudrost, tvořivost, soucit, empowerment, možnosti. Nová úroveň zkušeností, bytí, síly a potenciálu. Už nechceme být někým jiným. Cítíme lásku v každé buňce. Máme rády své tělo. Víme, že jsme úžasné. Víme, kam patříme. Jsme tou, kterou jsme. Dopřáváme si to, co chceme. Takové ženy se mají rády a ctí se navzájem. Nic tu nemusí být popíráno. Vše může být milováno. Sdílíme svou pravdu. Žijeme své dary.

Je to příležitost dělat změny a rozhodnutí. Otevíráme se posvátnému ženství. V tuto dobu některé ženy přináší nové nápady, řešení a transformaci do naší společnosti a světa. Tyto ženy mají neotřesitelné sebevědomí, které vychází ze schopnosti čelit nejhlubší bolesti. Jsme uvolněné, hravé, radostné a svobodné, odvážné, autentické, tvořivé. Máme silný a zdravý vztah k sobě. Jsme bdělé, klidné, soustředěné, zabíráme své místo. Jsme laskavé a silné.

Ženské vedení. V současném světě je potřeba v nás všech skloubit ženské hodnoty jako spolupráce, naslouchání, čas na zpracování nepříjemných záležitostí, empatie, naslouchání svým emocím a intuici, emoční inteligence; se zdravými mužskými kvalitami, jako jsou přímé jednání, pevné hranice a soustředění. Pohnout se z potřeby vnějšího bezpečí k pocitu vnitřního bezpečí a souladu s našimi nejniternějšími hodnotami.

To je dar integrity mateřského zranění – stáváme se ženou, kterou jsme ve věku první menstruace tolik potřebovaly. Jsme tu pro dívky a ženy, které ji potřebují – uzemněnou, vnitřně silnou ženu, která je povznesena nad konflikty mezi mužem a ženou, která ví. Která dělá, co je potřeba a je zaměřena na zachování života. Jejíž síla vychází ze země a z hlubokého ženství. Je ženskou oporou jenom tím, že je. Je podporou malé a ustrašené holce, která se teprve seznamuje s tím, co je to ženství. A může se o ni v klidu opřít a čerpat..

7. Spojení hloubky ženství a bdělosti mužství. Jsme jako laserové světlo, jsme přesné, neomlouváme se za své činy. Jako orel, který přináší jasnost, nadhled, pohotovost, jasný směr a vedení. Energie není promrhaná ani neodchází. Akce a odpočinek už nejsou v opozici. Jsme v proudu důvěry. Pořádek a chaos jsou v harmonii. Hloubky ženství a bdělost mužství nám dává schopnost manifestovat nevinnou moudrost skutečného já ve fyzickém světě.

Ve vztahu pak zabíráme svůj prostor. Můžeme být zranitelné a zároveň mít jasné hranice. Nepotřebujeme sebe opouštět, nemusíme se bránit a reagovat přes svá zranění. Můžeme být odhalené a upřímné, což vychází z vnitřního bezpečí, a ne z místa na traumatu založeném vzorci připoutanosti. Jsme schopny utěšit sebe při zážitku jakéhokoliv zklamání. Žádná emoce nás od sebe už neodděluje. To je skutečné bezpečí a svoboda.

8. A co si na chvíli odpočineme a vychutnáme život, přichází další témata, jako léčení zraněného ženského srdce, vzpomínek na perzekuci, spojení s prasílou.

Když to neumíš vyslovit, napiš to.
Když to neumíš napsat, zazpívej to.
Když to neumíš zazpívat, zašeptej to.
Když to neumíš zašeptat, sni o tom, sni tak dlouho, dokud…

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz

 

KDYŽ DO NĚČEHO NAPUMPUJEŠ DŮLEŽITOST

Fotka uživatele Matrix-neo.
KDYŽ DO NĚČEHO NAPUMPUJEŠ DŮLEŽITOST

Když kvůli něčemu nemůžeš spát, nebo když jsi z něčeho velmi nervózní a máš strach, jak to dopadne, zřejmě jsi to postavil na piedestal důležitosti.
Uvěřil jsi myšlenkám, že to pro TEBE je v danou chvíli to nejdůležitější.
Zhypnotizován svou myslí po tom toužíš, přeješ si to, očekáváš, vyhlížíš a trápíš se po celou dobu, zda to, co chceš, se splní.
Možná si nedokážeš bez toho představit svůj další život, ale je to jen další chytrá past, kterou na TEBE mysl nastražila.
Vše je Vědomí, vše má tedy stejnou kvalitu a nic není důležitější, než to ostatní.
Pokud budeš přijímat okamžik po okamžiku a užívat si to, co se zrovna nabízí, staneš se klidnějším a vyrovnaným.
Pokud budeš přijímat vše, co se v životě objeví, jako stejně důležité, Život bude více rozmanitý a bude ti také více chutnat.
Můžeš něco preferovat, ale stupeň tvého nervového třesu ti přesně napoví, kdy už je toho „akorát“.
Dovolená v zahraničí nebo procházka v lese, pití kávy nebo cesta do práce, vše bude pro TEBE na stejné úrovni.
Rozhovor s dětmi stejně, jako posezení s přáteli.
Když se ve všem budeš mít rád (když jsi „doma“ u sebe), je jedno, co zrovna prožíváš nebo děláš.
Jsi Nekonečná Láska, proto není pro TEBE nic přirozenějšího.
Potom přestaneš cokoliv „strkat“ nahoru, nebo „odkopávat“ dolů.
Nebudeš stavět své štěstí na věcech, které považuješ v danou chvíli za nejdůležitější, ale budeš si užívat života v celé jeho široké a rozmanité kráse.
A když zrovna něco nemáš, nechybí ti to, stejně jako když to, co máš, odejde.
Tisíce „obyčejných“ věcí ti nahradí to nejdůležitější, V prožívání přítomnosti se však nemůžeš nikdy zklamat, protože přítomnost je TADY a TEĎ a vše ostatní jsou vzdušné zámky.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

 

AŽ TO PŘIJDE

Fotka uživatele Matrix-neo.
AŽ TO PŘIJDE
Když tvé zklamání dosáhne určité hloubky, je připravena „půda“ pro probuzení se ze snu fyzické reality.
Nebude to vůbec jednoduché, protože se ti začne bortit vše, o co ses opíral.
Postupně zjistíš, že to, na čem si stavěl svůj život, není víc, než prázdná sláma.
V co jsi věřil, že ti poskytne spokojený život, se rozplyne jako pára nad hrncem.
Tvé plány a představy šťastného života plného toho, co ti systém nabízí, ztratí barvu a svou chuť.
Najednou si uvědomíš, že žádný vztah, vysněný partner, úspěšná kariéra nebo podnikání, módní oblečení, kupa peněz nebo atraktivní tělo nedokážou zamezit utrpení, ale naopak tě v něm udržují.
Prokoukneš svět jako jednu velkou iluzi, jako hrad postavený na písku.
Nebude to lehké období, protože vše známé, ztratí svůj akcent, svůj půvab, své kouzlo.
Doslova budeš „viset“ ve vzduchoprázdnu a rukama hledat něco z toho, co ti už vůbec žádný smysl nedává.
Tak, jako kapitán velí posádce lodi dát zpětný chod, Vědomí – Bůh – TY ve své pravé podstatě si sám sobě zavelel k cestě domů.
Budeš možná zmatený a nic ti nebude dávat smysl.
Přirozeně se stane, že fyzická realita sníží „volume“ své přitažlivosti
a začne růst krása tvého vnitřního světa.
Láska – TY se konečně dostává ke slovu a přináší sama sobě takové naplnění, které ti vnější svět nemůže dát.
Paradoxně se staneš více milujícím, více soucitným s porozuměním k ostatním.
Navenek se nic nezměnilo, ale uvnitř nezůstalo „kámen na kameni“.
Kráčíš v dešti vnějšího světa, a přesto zůstáváš nepromočen.
Pokud budeš mít trpělivost, počáteční skepse a zděšení z toho, co se s tebou děje, vystřídá obrovský pocit svobody a radosti.
Až to přijde, bude to opravdová a vzrušující jízda.
Karel Spilko

 

Integrace mateřského zranění II

Integrace mateřského zranění je přechod z postoje „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a proto potlač své emoce“, na postoj „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a zároveň si cením svých emocí
a nebudu je potlačovat“.
 Tento postoj předávaly matky z generace na generaci, a proto je pojmenován jako mateřské zranění.

Je to přijetí, že to, co jste v dětství cítily, bylo opodstatněné a v pořádku. A to, co se vám stalo, v pořádku nebylo.

Jako malé jsme se mohly naučit vypořádat se s tím, co se děje, vytvořením masky, že je vše v pořádku, i když není. Mohly se z nás stát rebelky, hodné holky, ta, která nikoho nepotřebuje, ta, která baví druhé.

Tyto masky mají společnou funkci – blokují přístup ke zranění z dětství. Mohla jste si myslet, že jste vděčná a empatická posluchačka, ale v realitě jste mohla jen tuto roli hrát, protože jste se ji naučila hrát. Uvnitř jste ale měla pocit, že jste neviditelná.

Patriarchát je forma společnosti, kde vládnou muži, v rodině otec. Ten má také primární zodpovědnost za její blaho a prosperitu. Patriarchát negativně ovlivnil muže i ženy. Říkal, že to, že něco cítíš, je slabost, a proto emoce musí být potlačovány. Některé pocity byly přitom označeny za špatné, neatraktivní a nevhodné. Jejich potlačení poškodilo emoční tělo nás všech.

Patriarchát nevidí matky jako komplexní bytosti, ale polarizují je do idealizace – „matky se mají uctívat“, nebo do očernění – „je to chyba matky“. Poté, co ze společnosti zmizela silná podpora žen navzájem, ženy dělaly vše pro to, aby je muži přijali a milovali.

Dívaly jsme se na své matky, které byly závislé na jakékoliv známce ocenění od jejich nevšímavých manželů. Dívaly jsme se na projevy nerespektujícího chování a zneužívání a mlčely jsme u toho.

Ženy v minulosti jen nevařily, neuklízely a nestaraly se jen o děti, ale také nesly emoční břímě druhých. Čistily emoční nepořádek – začínaly nepohodlnou konverzaci, nesly tíhu mrtvého ticha, žily s nevyřčenými záležitostmi, pohřbívaly v sobě nevyřčené potřeby, byly projekční obrazovkou popřené bolesti, procházely mezi agresivitou a pasivitou.

Muži byli učeni, že komunikace a emoční inteligence je ženská práce. Ženy byly uklizečky nejen doma. Byly odpadním košem nechtěných emocí. Bylo od nich očekáváno, že budou cítit za ostatní. A pak budou napadány za to, že se příliš emočně vyjadřují.

Abychom se znovu dostali do rovnováhy uctívání mužského i ženského principu, je třeba procítit plný repertoár svých pocitů a emocí. Dát si načas, znát cenu odpočinku, ctít pomalost, dlouhotrvající přirozený proces situací v životě, mrtvou část vývojového cyklu, přijímat záležitosti života, které jsou komplikované, naslouchat, počkat, užívat intuici a sny. Dát si přijetí a lásku bez hranic. Transformace není se toho zbavit (to by byl zase návrat do minulosti, do patriarchátu), ale obejmout bolest, nemlčet a neumlčovat své pocity.

Zdědily jsme vnitřní napětí – boj mezi normálním, přirozeným instinktem, a traumatizujícímu systému přežívání, který jsme přijali. Matky mohly být depresivní, odpojené, lhostejné, nebo nás napadat, emočně vyčerpávat a zneužívat. Mohly říkat: „ Potlač své potřeby a jdi dál. Hlavně to neřeš.“ Z našeho vnitřního dítěte se pak stal voják, bojující o přežití. Odpočívat znamenalo cítit se v nebezpečí.

Emocionální podpora a propojení byl v minulosti luxus, který jsme si nemohly dopřát, protože se muselo pořád pracovat a něco dělat. Zažívaly jsme energii mrtvé matky – naučily se cítit bezpečně v situacích, kde se zdůrazňovalo příliš mnoho práce, přetíženost, příliš mnoho požitku, což vedlo k nedůvěře ve svá vlastní těla.

V některých rodinách se přenáší model, že dcera hraje roli matky své vlastní matky. Role jsou tu obráceny. Projeví se to tím, že dcera vyroste velmi rychle a ztratí šanci být dítětem. Je od ní očekáváno, že se postará o fyzické a emoční potřeby své matky, což se v dospělosti projevuje jako nízké sebevědomí, slabé hranice, pocit viny a schopnost navazovat spoluzávislé vztahy.

Z těchto žen jsou pak vysoce úspěšné ženy, které mají tendenci na sebe brát emoce druhých. Z holčiček se pak stávají pečovatelky, ty, které nesou na svých bedrech dobro ostatních, na které se hází popřené rodinné zranění a tajemství. Cítí se jako panenky, které musí nést masku veselosti, zdvořilosti a vděku, navzdory tomu, že je v rodinách dysfunkce a zneužívání. Boj, ostražitost a snaha jsou nezbytné pro to, aby se cítily v bezpečí.

Tato žena si může myslet, že jen potřebuje najít toho správného partnera. Nebo vydělat x množství peněz. Že si může odpočinout, až postaví dům, až získá titul, až bude mít další dítě, až odejde ze vztahu. Všechno zmíněné souvisí s tím, že zraněné dítě hledá matku, severní hvězdu, která mu dá bezpečí, a až ji najde, pak si může konečně odpočinout a uvolnit se. Tímto snažením se dcera (jako když byla malá) snaží získat kontrolu nad svým prostředím. Připomíná vám to něco? :)

Svět bude vyléčen tím, že ženy budou ochotny pocítit celé spektrum svých emocí. Což zahrnuje odmítnutí cítit emoce druhých a odmítnutí nést zodpovědnost za ty, kteří nejsou ochotní udělat svou vnitřní práci. Vytvořit bezpečí v sobě. Každá žena, která to udělá, vytvoří toto bezpečí pro druhé.

Pocítění celého spektra emocí vede do síly a jasnosti. Každá žena potřebuje zažít pocit, že s ní není něco špatně, když odmítá nést emoční zátěž svého partnera, dítěte apod. Že je v pořádku cítit vztek, když ji někdo využívá. Momenty, kdy jsme přijaty jako bad girl, když jsme neupravené, když s lidmi nesouhlasíme, když říkáme něco nevhodného. Poznat, že přežijeme, když tak jednáme.

Integrovat mateřské zranění znamená zůstat se sebou, bez toho, abychom se tomu vyhýbaly a pak si to kompenzovaly přehnanými obavami, jídlem, nakupováním, závislostí na internetu, hledáním ocenění, nesením zátěže emocí druhých lidí.

Připustit si pocit vnitřní prázdnoty, který může být spuštěn negativně – vstoupíte do situace, která vám ukáže to, co jste v minulosti nedostaly; nebo pozitivně – když vám někdo dá více lásky, pozornosti a respektu, než jste kdy v minulosti dostaly. Oba stavy mohou ve vás vyvolat smutek původního deficitu výživy a na této nové osobě si můžete vytvořit závislost.

Nevyhýbat se pocitu vnitřní prázdnoty a nefixovat se na osobu „nové matky“. Vyživit své tělo pozorností a láskou, i když budeme cítit zármutek nebo zmatenost. Pokud žena prochází obdobím vnitřní prázdnoty, je nezbytné, aby cítila podporu ostatních žen. Aby měla pocit, že všechny její emoce jsou vítány a žádné nejsou odmítnuty. To je svoboda! A pak se v nás může projevit skutečná síla.

Na spirituální úrovni je mateřské zranění prožíváno jako pocit oddělení od života, od světa. Matka je první člověk, se kterým zažíváme jednotu. Ukazuje nám postoj ke světu. Integrace mateřského (ženského) zranění je proces zasvěcení do své vlastní síly a smyslu života.  Postupně se nám napravuje postoj k životu, cítíme se svobodnější a přijímáme kvalitu bohyně, která se rodí do tohoto světa. Je to způsob, jak uctít ženskou linii – ženy, které byly před námi a ženy, a které přijdou po nás.

Do té doby, než se setkáme s mateřským zraněním, posvátné ženství je jen pohádkou, fantazií, kdy hledáme někoho, kdo nás zachrání, kdo ale stále nepřichází.

Ženy, které na sobě vnitřně pracují, vytváří novou ženskou linii. Ne tu pokrevní, přes ženy ze svého rodu, ale přes vědomí, které se na Zemi vytváří. Přes ženy různých kultur, národností, sexuální orientace a vyznání, kterým se probouzí vědomí a které se podporují v dosažení jejich společného cíle.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz

Integrace mateřského zranění

Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.

 

Když jsme byly malé holky, matka mohla chtít, abychom byly nějaké. A tak jsme potlačili své emoce a autentické potřeby. Mohla nás podvědomě učit, že je bezpečnější neříct nahlas svůj názor a v kontaktu s muži ze sebe dělat něco menšího, než jsme. Myslela to dobře, učila nás tímto způsobem zajistit si lásku a být v bezpečí a tak nás ochraňovala.

Mateřské zranění se projevuje jako pocit tlaku, který v sobě cítíte, když jste s matkou. Nebo podrážděnými reakcemi na její projevy a komentáře.

Mateřské zranění je bolest ženského útlaku, která se dědí po generace žen. Zahrnuje dysfunkční vypořádání se s tímto útlakem. Společnost si žen necení, není tu dostatek lásky pro nás. Matka proto nejde svou cestou a není sama sebou. Kvůli rodině, manželovi, svým rodičům… Podvědomě tento model může přenášet na svou dceru. Pokud se matky obětovaly, nevědomě tento postoj předávají dál.

Matky mohou vyžadovat poslušnost výměnou za lásku – nebudeš milována, pokud nebudeš poslouchat. Matka podvědomě říká: „Poslouchám patriarchální model, abych nebyla důležitá a neděsila ostatní. Ty budeš dělat to samé, musíš se podřídit. Stoupni si do řady žen, které dělaly to samé před tebou. Buď hezká a mlč.“

Téma mateřského zranění se týká vztahu k sobě jako k ženě, ke své dceři a vnučce, k ostatním ženám, ale i k mateřství a porodu.

Pocit bezpečí. V každé rodině se vyskytuje nějaký nevyřešený problém a je tu ukryté trauma a z toho plynoucí zranění. V dětství si proto rozvineme mechanismus přežití a jako děti se naučíme v tomto prostředí přežít. Potřeba bezpečí je jedna z nejdůležitějších potřeb. Kvůli potřebě pocitu bezpečí si dcery často musely vybrat mezi tím, být milována nebo být silná a svá. Většina dcer si vybere být milována.

V dospělosti se ale chceme mít dobře a žít plnohodnotným životem. A právě v této době se začnou vynořovat tyto zranění a bloky. Nemůžeme se učit novým věcem a být kreativní, pokud nejsme v bezpečí. Je to transformace.

Vnitřní boj. Spousta žen v sobě cítí vnitřní tlak, který je způsoben bojem uvnitř sebe. Čím více jsme bojovaly, tím více jsme se cítily v bezpečí. V současné době se učíme otevřít se svému zranění a uvolnit se.

Některé ženy se vyhýbají svému zranění, tak raději mají děti. Ne každá žena je matkou, ale všechny ženy jsou dcerou.

Věty, které se přenášejí z generace na generaci:
Matka se pro tebe obětovala a ty jsi nevděčná!
Neměla bys k ní cítit to, co k ní cítíš!
Jak se opovažuješ zpochybňovat motivy tvé matky!
Tvoje matka to neměla jednoduché.
Nepřidělávej jí ještě víc starostí než má!
Víš, že tě matka miluje.
Zaměř se ve vztahu s matkou jen na to dobré.
Máš přece jen jednu matku!

Něco své matce dlužím.
Potřebuji její podporu.
Musím se mírnit.
Neměla bych být na svou matku naštvaná.
Matka a dcera jsou přece nejlepší přítelkyně.
Neměla bych zraňovat svou matku.

Moje matka by byla dotčená, kdybych udělala to, co opravdu chci.
Bylo by to úplně něco jiného, než to, v co věří a jaký má pohled na svět.

Otevření se těmto informacím je pro nás zdroj informací, odkud pocházíme. Naše matky jsou základem pro prvotní vztah k sobě, jako ženě.

Příklady způsobu, kterým můžeme ochraňovat své matky samy před sebou:
Ukazujeme matce svou masku.
Ukazujeme pouze emoce, které si přeje vidět.
Nekonfrontujeme ji se stylem chování, které nás uráží, ponižuje nebo jakým nás manipuluje.
Necháváme ji, aby si z nás dělala odpadní koš svých emocí.
Když jsme s ní, uzavřeme se do ochranného obalu.
Jsme stožárem její osobní nejistoty.
Nenastavujeme jí své hranice.

Matky, které jsou odříznuté od svého zdroje emocionální výživy, mohou vidět hranice své dcery jako napadení a mohou na to reagovat chladnou odtažitostí, uzavřeností nebo agresivitou.

Jak se projevuje mateřské zranění. Pokud se nekonfrontujeme s mateřským zraněním v ženské linii, bolest potlačujeme, aby se z ní stal náš stín, který se manifestuje jako:
Soutěžíte s ostatními ženami a porovnáváte se s nimi – nikdy se necítíte dost dobrá.
Máte pocit, že je něco s vámi špatně.
Jste psychicky útlumená.
Máte pocit, abyste byla milována, děláte ze sebe méně, než jste.
Pocitem viny z toho, že chcete mít víc, než máte teď.
Nenávistí sebe, sabotáží sebe v momentě, kdy by mohlo dojít v životě k průlomu.
Neschopností říct ne, neschopností říct ano.
Příliš se zabýváte emocemi druhých, příliš se naciťujete do druhých, podvědomě se cítíte zodpovědná za špatné emoce svých blízkých.
Máte tendenci na sebe brát emoce druhých lidí a řešit je za ně.


Jste příliš strnulá, dominantní, jste perfekcionistka.
Příliš kontrolujete věci ve svém životě (chybí vám pocit bezpečí).
Jste příliš hodná, protože si myslíte, že tak získáte ocenění.
Máte nízký pocit sebehodnoty.
Necítíte se bezpečně, abyste mohla zaujmout svůj prostor a říct pravdu.
Nejste plně sama sebou, protože nechcete děsit ostatní a nedělat příliš rozruchu.
Máte vysokou toleranci k tomu, jak špatně se k vám druzí chovají.
Máte poruchu příjmu potravy, depresi a jste závislá.
Nikdy nenaplníte svůj potenciál pro strach z neúspěchu nebo nesouhlasu.
Máte slabé hranice a nejasný smysl pro to, kým jste.

Pravdou je, že žádná matka nemůže zachránit své dítě. A žádné dítě nemůže zachránit svou matku, nebo vztah mezi svými rodiči. Matky musí čelit svému zranění. Dcery pak nebudou mít touhu sejmout z matky část břímě.

Co je potřeba udělat? Identifikovat potřeby, které nebyly matkou naplněny, a z něj plynoucí zranění, které bylo a je předáváno v ženské linii. Toto zranění je zároveň portálem k vlastní ženské síle. Je to přechod od sebedestrukce, k uvědomění, že můžeme přežít, i když nás matka odmítne, k lásce a péči vnitřní matky, která nás miluje a přijímá takové, jaké jsme. Uvolnit rovnítko mezi: být spontánní a autentická, rovná se být opuštěná a odmítnutá (svou matkou), na to být v bezpečí, milovaná, opečovávaná (svou vnitřní matkou). Přeměnit v sobě pohled limitující matky na matku, která tě bezpodmínečně podporuje a miluje.

Integrace mateřského zranění pomáhá dcerám a matkám vytvářet prostředí, kde obě vyjadřují pravdu, kde spolu komunikují beze strachu, že pravda o jejich emocích ukončí jejich vztah. Kde bolest nemusí být potlačovaná, aby se z ní stal stín, který se manifestuje jako manipulace, soutěžení nebo sebenenávistí. Kde je zármutek plně procítěn, aby se mohl proměnit v lásku, která zahrnuje podporu obou navzájem a hluboké přijetí sebe. V lásku, která nás osvobozuje, abychom byly odvážné, autentické, tvořivé a naplněné.

Dcera, která léčí své mateřské zranění, uvolnila připoutanost k požadavku, aby se její matka změnila. Uvolnila tak potřebu malé holky v ní, aby se její matka změnila a konečně jí dala to, co potřebuje.

A to je pak pro její matku velká úleva  :)

S láskou
Ivana Valová

www.atlantskaskola.cz

Zdroj – Bethany Webster - www.womboflight.com

Oheń vzteku

Fotka uživatele Atlantská Škola.Fotka uživatele Atlantská Škola.

Vztek není špatný
Vztek není nespirituální
Vztek není proti životu
Vztek je jako oheň.
Oheň respektujete, staráte se o něj, necháváte ho hořet.
Není třeba oheň dusit, nebo ho hasit.
Není třeba oheň pohánět k někomu jinému.
Když necháte oheň plát, je bezpečný.

Vztek je energie, a není ani dobrá, ani špatná.
Dýchni do něj.
Nech jeho prudkost proudit ve svém těle.
V hlavě, šíji, hrudi i břichu.
Cítíš tam tu sílu?
Vnímáš, jak tě oheň volá, aby sis vzpomenul
Na svou důstojnost, vědomí své ceny.
Nacházíš svůj hlas, mluví tvojí pravdou,
Ochraňuje ty, kteří se ještě neumějí ochránit.
Udusit oheň by znamenalo
udusit inteligenci ohně.

Vztek s sebou přináší dary, které nemůže přinést zármutek.
Najdi zlatou střední cestu.
Nepotlačuj oheň vzteku, ani ho na nikoho neházej.
Ale pociťuj ho.
Pokloň se před ním.
Znalý jeho krásy.

Jeff Foster

http://www.atlantskaskola.cz/

Mooji

Fotka uživatele Miroslava Večerková.

Buďte vděčni za mysl,jejímž úkolem je napadat falešnou verzi,
vás samotných, dokud se nestane nesnesitelnou
a vám nezbyde jiná možnost než to vzdát a přijít Domů.
Mooji