Category Archives: Blog

Jak se stát svým „Vyšším Já“

DSC_0324

Pokud pochybujete o vaší schopnosti stát se svým „Vyšším Já“, pak vězte, že jím již dávno jste. Stejně tak jste již svou duší i energií Zdroje. Neexistuje jediný důvod, proč byste se nemohli stát tím, čím již ve skutečnosti jste.

V tomto ohledu nemůžete zklamat. V každý moment vašeho života určujete to, jak se sami vidíte a vnímáte. Právě teď se můžete rozhodnout, že jste svým „Vyšším Já“ a můžete tak začít fungovat. A nebo si můžete opakovat příběh, kdy vaše „Vyšší Já“ je tam někde venku, daleko a vy na něj musíte dosáhnout a proklestit si k němu cestu.

Můžete si vnuknout jakoukoliv myšlenku, i tu, že vaše „Vyšší Já“ je od vás oddělené. Budete zažívat tu pravdu, o které se přesvědčíte. Tu realitu, se kterou se ztotožníte. Je to zcela a jen na vás.

Právě zažíváte to, jaké je to se stát tím, čím již ve skutečnosti jste. Zkuste si tuto myšlenku nechat v sobě chvíli uležet. Ta cesta není o tom se zoufale dostat na nějaké jiné místo nebo z povahy skutečnosti pravděpodobnosti – obávat se, že se tam ani nedostanete.

Tento život je pro vás tím, kde si můžete zažít, jaké to je se změnit. Cílem není si onu cestu „tam“ zasloužit, dokázat někomu svou hodnotu, nebo splnit každičký krok na cestě do vysněného cíle. Vy jste těmi, kdo určují svou vlastní hodnotu.

Vy rozhodujete o tom, který ze svých aspektů aktivujete. Můžete snadno aktivovat energii svého „Vyššího Já“ stejně tak, jako můžete aktivovat určitou vibraci, vzpomínku nebo myšlenku. Pokud se ale identifikujete s tím, že vaše „Vyšší Já“ je tam někde venku, snažíte se získat jeho pozornost, aby vás vedlo za lepším životem, pak vězte, že přesně toto bude verzí reality, kterou budete zažívat.

Vyzýváme vás tedy, abyste se již nyní vnímali jako nejvyšší verze sebe sama. Učiníte tak pomocí rozhodnutí, že již jste tím, čím se chcete stát (a stáváte). Cesta, na které jste, je o tom cítit, jak se proměňujete v něco víc. Již jste tím, v co se měníte – a tím je váš úspěch nevyhnutelný.

Zdroj: Arcturian Council

Překlad: Ladislav Šulc

/www.bennu.cz/

NEPOTŘEBUJEŠ NĚČÍ LÁSKU

NEPOTŘEBUJEŠ NĚČÍ LÁSKU

Je to možná pro tebe překvapení, ale nepotřebuješ, aby tě někdo miloval.
To, že kolem sebe vidíš milióny lidí, kteří se neustále snaží získat něčí lásku, ještě neznamená, že je to existenční lidská potřeba.
Potřebuješ jen milovat a být svobodný.
Potřebuješ se vysvobodit z mentálního vězení své mysli,
z naprogramování, z pozůstatků výchovy a z mylných přesvědčení,
které si postupně „nasbíral“.
Můžeš být šťastný i bez přátel, pokud máš srdce plné lásky a není zatvrzelé a ledové k ostatním a k Životu.
Jak můžeš milovat druhé, když je potřebuješ?
Jak můžeš být šťastný, když vyžaduješ lásku od těch, kteří nemají rádi sami sebe a také, stejně jako ty, ji neustále hledají na nesprávných místech?
Rozdávej lásku a ten pocit, který při tom budeš mít, je tvá skutečná podstata – tvá esence – tvé Bytí a tvůj Zdroj.
Proč by světlo hledalo světlo?

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

Alchymie hlasu

Alchymie hlasu

 

Hlas je zvuk, vytvářený hlasivkami. Jeho zdrojem je výdechový proud z plic.  Hlasivky se na tvorbě hlasu podílí tak, že kmitají a propůjčují hlasu tónové složky. Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní frekvencí a modifikací této frekvence v nadhrtanových dutinách. Lidský hlas se mění s věkem.

 

Hlas nás spojuje s vnějším světem, a to pomocí zvuku, který vydáváme, tóny, které užíváme a slovy, která si vybíráme. Hlas je spojen s hrdlem a krční čakrou, která je mezi hlavou a srdcem, spojuje tělo a mysl. Abychom mohli stimulovat hlas, potřebujeme dech, který stimuluje břicho a hrudník. Jak sluneční světlo obsahuje 7 barev, tak náš hlas obsahuje různé vibrace a tóny.

Hlas v každou chvíli ukazuje stav našeho fyzického, emočního, mentálního a spirituálního těla. Pokud jsou v hlasu nebo proslovu nepřesnosti, ukazuje to, že naše záměry a cíle nejsou v souladu. Hlas je kořenem naší osobní síly a rezonuje esencí naší pravdy. Pokud je hlas spojen se srdcem a vychází z hloubky naší bytosti, má sílu transformovat náš život. Když mluvíte svým pravým hlasem, což znamená, že užíváte svůj jedinečný zvukový podpis, žijete ve své autenticitě. Zvukový podpis je základní zvuk, kterého jsme se spolu s osobní silou mohli vzdát v konfliktních situacích.

Hlas nás spojuje s živočišnou stránkou neboli životní silou a pomáhá nám propojit mužskou a ženskou stránku, myšlení a cítění. Hlas je původní stopou naší psychické a fyzické přirozenosti a prostředníkem integrity, upřímnosti a projevu bez masky. Hlas nám pomáhá procítit naši osobnost a je klíčem k naší duši. Hlas může být mostem k vyjádření, nebo prostředkem k ochraně a obrany. Svůj hlas můžeme použít tomu, abychom se lépe vyjádřili, otevřeli se druhým, uvolnili strach z mluvení na veřejnosti a užili hlas k přeměně negativních postojů na pozitivní. Pokud mlčíme, naše pocity v těle jsou uchyceny do pasti. Mluvení v tomto případě léčí a transformuje, protože se v dané chvíli zaobíráme energií, která potřebuje být vyjádřena, což přináší úlevu od pocitu studu a úzkosti a my se můžeme stát plně přítomnými.

Poslouchejte jeden den svůj hlas. Líbí se vám váš hlas? Zažíváte příjemné pocity, když zpíváte a čtete nahlas? Jste spokojeni s tím, jak se vyjadřujete? Co slyšíte, když mluvíte? Co vychází z vašeho hlasu? Co je ukryto pod podněty každodenního života? Je vás slyšet? Jaký tvar vyjadřují vaše slova? Jaké tóny během dne užíváte?  Jaké slova volíte? Zní váš hlas jednotvárně a všedně, nebo energicky a temperamentně? Vyjadřujete se svým hlasem v celé škále, nebo zřídkakdy měníte tón hlasu? Mumláte, mluvíte rychle, váháte, nebo se ve své řeči málokdy zastavíte? Mluvíte hlasitě, libozvučně, laskavě, tlumeně? Jak často zníte naštvaně, nejistě, plaše, rozkazovačně, sebevědomě? Křičíte, prosíte, žadoníte? Dostáváte odpověď, jakou byste si od druhých přáli slyšet, bez toho, abyste zvýšili hlas? Nevynecháváte koncovky slov? Co byste na svém hlasu chtěli změnit? Jaký mají vliv na posluchače vtipy a příběhy, které říkáte? Kdy bylo pro vás těžké mluvit?

Poslouchejte hlas druhého člověka. Co slyšíte, když mluví? Jakou barvu vidíte, když tento člověk mluví? Jakým tónem zní tento člověk?

Alchymie hlasu je porozumění, že všechny stavy mohou být proměněny, že jeden druh energie se může proměnit na jiný druh energie. Znamená to přijetí sebe takového, jaký jsem a nechat situaci odejít.

Zdravý hlas je váš prvotní léčebný nástroj. I sebemenší hlasový projev masíruje svalovou tkáň v horní části těla a způsobuje, že tato tkáň vibruje zevnitř. Každý pohyb těla má vliv na to, jak se nadechujeme a vydechujeme, takže ovlivňuje i náš hlas. Základem je dech. Prvotní křik a objevování dítěte uvnitř má souvislost s tím, že zase získáváme spontánní, intuitivní hlas a hlasovou svobodu, z níž jsme se radovali jako malé děti. Každý z nás potřebuje, aby ho bylo slyšet. Základní technika otevření hlasu je vydávat nepřerušovaný pohyb hlasu z nehlubší hloubky do maximální výšky a zase zpátky.

Náš hlas projevuje, co zraje uvnitř a pomáhá nám vyjádřit vnitřní potenciál. Hlas může být vstupní bránou vyrovnání mysli, těla a duše, což vede k uvolnění napětí a potlačených emocí, utišení mysli a zároveň produkování hlubšího a vyrovnanějšího dýchacího vzorce, který uvolňuje napětí a bolest. Náš vnitřní hlas je často ukrytý pod podněty každodenního života, a my jsme se ho mohli naučit překrývat svými myšlenkami. Až znovu objevíme vnitřní hlas, probudí nás a dodá nám do života významnou a potřebnou moudrost a energii.

Intonace znamená změny tónu (melodie) v průběhu řeči. Patří mezi základní prostředky jazyka. Intonace na úrovni věty umožňuje rozlišit otázku, rozkaz nebo přání od prostého oznámení či vyjádřit citové zabarvení výpovědi. Intonace hlasu nám často dává víc informací než samotné slovo. Intriky, posuzování, vzrušení, nuda, zvědavost a povzbuzení přichází z tónu našeho hlasu. Nevyřešené traumata z dětství vytváří blokace, které jsou slyšet v tónu hlasu.

Zvukem svého hlasu zanecháváme tón, pocit ze svého jednání, dojem, který zůstává v paměti ostatních i dlouho potom, co zapomenou váš vzkaz. Klíč k pochopení povahy člověka spočívá v tónu jeho hlasu a dechu. Každé naříkání a každý okamžik smíchu vysílá energii do krku, hlavy a do horní části trupu. Tato vibrace nás masíruje zevnitř. Když mluvíme, vysíláme určité frekvence přes kosti lebky. Váš zdravotní stav, držení těla a váš emoční stav vytváří modulaci vašeho hlasu.

Náš hlas je součást představy člověka o sobě stejně jako obličej a tělo. Někteří lidé měli v dětském věku hlas, který někomu připadal moc tichý nebo hlučný, možná jim otec, matka nebo učitel řekli: „Mluv nahlas, neslyším tě“ nebo „Tak už sakra sklapni“. Takové zkušenosti mohou vést k tomu, že se dítě cítí hluboce odmítáno, má pocit, že není „naladěné“ a dost dobré, aby mu někdo naslouchal, a tato představa dává vzniknout potlačované zlosti. Když přiložíme ruce k částem svého těla, můžeme vnímat svůj hlas, vzdálený zvuk uvnitř buněk svého těla. Můžeme sladit zvuky, světlo a další smyslové podněty přicházející zvenčí a své vědomí tohoto vnitřního zvuku.

Každý člověk má svůj jedinečný hlasový vzorec, který ukazuje jeho zvukový kód zdraví a svobody. Lidský hlas je barometrem duše a jedinečný hlasový otisk každého člověka odhalí jeho emocionální fyzické a genetické frekvenční vzorce. Lidský hlas je klíčem k probuzení. Tónina našeho hlasu předává světu trvale jemné informace o tom, jak reagovat. Náš hlas dává druhým najevo, v jakém jsme stavu a jaká je naše základní povaha. Hlas využívající plný tónový rozsah naznačuje celistvost a sílu – hlasový vzorec rezonující všemi hudebními tóny má větší potenciál efektivního projevení skutečného záměru našeho života. Díky poslechu hlasu jde analyzovat, pozorovat a léčit nervové vzorce. Jasná vodítka k životnímu příběhu člověka nám nabízí tón, modulace, intenzita a další objektivní charakteristiky hlasu.

Hlasová terapie je léčba postavená na práci s vlastním hlasem a zpěvem. V průběhu dospívání většina z nás zapomněla, jak zní náš opravdový hlas, pocity a emoce, které jím zní. Léta neartikulovaných pocitů a autocenzury, často doprovázené pocitem bezmoci, jsou pak manifestována disonancí a fragmentací našich životů. Můžeme pak vysvobodit hlas procesem tzv. sonické individualizace. Hlas, který používáme k průzkumu vnitřních krajin, uvolní a osvobozuje v hlubině naší osobnosti zasuté primitivní a necenzurované emoce.

Každý z nás představuje živou symfonii energetický frekvencí. Některé z našich not znějí harmonicky, jiné jsou nečisté. Následkem stresů, traumat, negativních duševních a emocionálních otisků, které v sobě nosíme, potřebuje náš hudební nástroj doladit. Některé tóny naší duševně-fyzické symfonie dokonce chybí, proto nemůže náš orchestr, tělo, správně hrát. Pomocí zvukové terapie můžeme chybějící tóny doplnit tím, že si je přehráváme. Díky nim se vracíme do stavu celistvosti, zdraví a harmonie.

Přehrávání celého spektra tónů naší životní symfonie a zejména slyšitelné znění těchto tónů (hlasité broukání) vykazuje znatelné účinky: uvolňuje endorfiny, zlepšuje náladu, pozitivně působí na imunitní systém, harmonizuje tělesné a duševní funkce, vyživuje fyzické i emocionální tělo, napomáhá uvolnění stresu, nepohody, omezujících myšlenek, mění stav mozku tím, že navozuje léčivý stav alfa-théta, synchronizuje rytmy mysli-srdce-těla a dává pocit rovnováhy a vystředění, zlepšuje kreativitu, vidění a jasnost a otevírá brány svobodě duše.

Význam hlasu na ženské zdraví. Hlas je pro mnoho žen bodem, k němuž se sbíhají myšlenky i city. Myšlenky vycházejí z hlavy a přibližují se k hlasu, a jsou vysloveny. City jsou primárně vnímány tak, že z hlasu vyrůstají. Láska a vášeň pocházejí ze srdce a smutek a žal ze žaludku. Při masírování krku a ramen se jejich hlas začne otevírat. Ženy často zadržují své city. Dokážou se vyjádřit prostřednictvím hlasu, ale ten zvuk nespojí se svým tělem. Jejich city jsou neurčité. Cvičení v nich probouzí pocit úlevy, očištění zevnitř, a poté, co ty zvuky vydávají, se ženy velmi uklidní.

Je spousta mužů, kteří se při zpěvu či monotónním prozpěvování ve vyšším rejstříku rozvzpomněli na svou intuitivní, zranitelnou stránku svého Já, kterou opustili v dětství, a nyní se cítí lépe.

Zdroj – Alchymie hlasu – Steward Pearce, Mozartův efekt – Don Campbell, internet

Zdroj článku - www.atlantskaskola.cz

MI – 528 Hz – Transformace, zázraky a oprava DNA./ frekvence lásky Solfeggio Harmonics – 528 HZ – Miracle Meditation ( DNA Repair )

Source Vibrations

Tón MI navrací lidské DNA do svého původního, dokonalého stavu za podpory energie kterou tato frekvence vydává. Tím, jak dochází k opravě DNA, se probouzejí blahodárné účinky našeho těla, zvyšuje se množství životní energie, jasnost mysli, vědomí, probouzí se a aktivuje tvořivost a lidské tělo se dostává do pocitu hlubokého vnitřního klidu a pocitu bezpodmínečné lásky. Tón MI také pomáhá otevřít lidem hluboké duchovní zkušenosti a osvícení.

POHLAZENÍ NA „DUŠI“

POHLAZENÍ NA „DUŠI“

Ať děláš cokoliv, v danou chvíli to „MÁŠ“ dělat.
Jízda na kole, spánek, dívání se na TV nebo čtení jsou činnosti,
které mají z pohledu Vědomí – Nejvyšší Existence nebo Boha
stejnou kvalitu – ve všem je totiž „ON“ obsažen.
Jakmile jednu činnost povýšíš nad ostatní a „napumpuješ“ do ní nadměrnou důležitost, je to začátek postupné cesty k vlastní neuróze.
Ať je to vztah, práce nebo studium, když to „přeženeš“ s jejich důležitostí, zaděláváš si na velký problém.
Tím to získá sílu s tebou mávat do všech stran a vnitřní klid,
který ve skutečnosti hledáš, se stává nedosažitelným.
I když se rozum – ego tomu bude bránit, nic není „vyšší“ a důležitější, než to ostatní.
Může to být pro tebe významné, ale jakmile si „naprogramuješ“,
že bez určité věci, osoby nebo vztahu nemůžeš žít, přestaneš vidět věci takové, jaké jsou.
Žádná činnost není „duchovnější“, než jiná.
Chůze je stejně „duchovní“ jako meditace, posezení s přáteli má stejnou kvalitu jako četba té „správné“ literatury.
Forma je jiná, ale esence je jen JEDNA.
Proto se netrap, zda to, co zrovna děláš, je tou správnou činností pro daný okamžik a zda něco nezmeškáš a s něčím se tak nemineš.
Vždy děláš to jediné „správné“, co MÁŠ dělat v danou chvíli.
A pokud k tomu přistupuješ s poznáním, že vše má stejnou kvalitu,
můžeš stejně pohodlně uklízet domácnost tak, jako cestovat do dalekých krajin.
Oceán také nepreferuje jednu vodu před druhou, jeho obsahem je voda stejně, jako ve všem je obsaženo Vědomí.
S tímto pohledem můžeš ode dneška dělat to, co chceš nebo to, co je v danou chvíli potřeba a navíc s uvědoměním, že vše má stejnou kvalitu.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

LÁSKA

LÁSKA
Láska k sobě je přirozená, protože TY sám jsi samotnou LÁSKOU.
Jak bys sám sebe pak mohl zapřít?
Mít rád sebe je ta nejpřirozenější věc na světě.
Můžeš být k ostatním tvrdý a zároveň milující.
Láska má mnoho podob, není jen o růžové barvě a bílých obláčcích na nebi.
Můžeš s ní vyrazit do boje, protože pak v něm nebude místo pro nenávist, ale bude to efektivní boj.
Bojovník s láskou v srdci.
Jsme naučeni nebýt se sebou spokojeni, a i přesto milovat druhé.
To je však nereálný úkol.
Pokud ale miluješ sebe, automaticky miluješ i vše ostatní.
Láska vytváří lásku, stejné podporuje stejné.
Až příště budeš mít snahu sebe kritizovat, polož si následující otázky:
„Proč bych zrovna TEĎ neměl mít rád sám sebe?
Jaká myšlenka mi v tom překáží?
Proč musím být k sobě kritický a tvrdý?
Na základě jakého názoru sám sebe odsuzuji?
Proč se nemohu mít rád takový, jaký jsem zrovna TEĎ a TADY?
Kdo řekl, že se musím změnit, abych si lásku zasloužil?“
Láska je jako vzduch, je ti vždy a všude k dispozici.
Můžeš ji nadechovat a výdechem pustit do „světa“.
Nikdy jsi nebyl od ní oddělen, protože je tvou podstatou.
LÁSKA je „v tobě“, proto se můžeš neustále „zalévat“ LÁSKOU.
Potom potřeba být někde jinde, než zrovna jsi a mít něco jiného, než je zrovna k dispozici, zmizí.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

KONEC UTRPENÍ

KONEC UTRPENÍ

Utrpení, které zažíváš, je psychická nemoc.
Je důsledkem hledání toho, co je pro tebe přijatelné.
Tato rovnice je jednoduchá a má vždy stejný výsledek – zklamání.
Lidské neštěstí vzniká z toho, když se pokoušíš vyrušit jeden pól
zdánlivých protikladů a pozvat k sobě „domů“ jen to přijatelné a příjemné….to, co v danou chvíli chceš, po čem toužíš, na čem lpíš.
Potom se snažíš zavřít dveře před nepříjemným, nepřijatelným
…před tím, co nechceš a odmítáš vidět.
Jenže protiklady, které jsou myslí vytvořeny a tudíž jsou iluzí, (tak, jako vše, co mysl má na „mysli“), nemohou existovat bez sebe a své vzájemné provázanosti.
Na nich je postaven život tak, jak jej vnímáš.
Každé údolí má svůj vrchol a každý vrchol je spojen s údolím.
Růst se střídá s poklesem a sjednocení s rozdělením.
Touha zažít jen příjemné však staví polarity proti sobě
a tím vzniká utrpení.
Tento boj za „lepší“ pokračuje do té doby, dokud nevyústí ve zklamání.
Pokud budeš stále nespokojený s tím, co ti nabízí přítomný okamžik, tenhle závod nikdy neskončí a ty nikdy nedojdeš klidu.
Psychická bolest nastupuje v momentě, když chceš něco, co v přítomné chvíli není nebo odmítáš to, co zrovna je.
Pohádka „o konci utrpení“ má jen jeden společný konec:
„Buď spokojen s tím, co je, co zrovna přichází, a věř, že ve chvíli se vše může změnit ve svůj zdánlivý protiklad“.
Když přijmeš, že ve „tvém“ životě nemůže být neustále jen příjemné, dostal ses do proudu, v kterém jsi klidný, ať se proud stáčí doprava nebo doleva.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

ILUZE O VLASTNÍ NEDOKONALOSTI

ILUZE O VLASTNÍ NEDOKONALOSTI

Pokaždé, když posuzuješ a kritizuješ někoho jiného, všimni si, že je to snaha zakrýt něco, s čím se „pereš“ uvnitř sebe.
Může to být pocit, že nejsi dost dobrý takový, jaký jsi.
Když vytváříš soudy, jsi v kontrakci a vzdaluješ se Zdroji – své esenci.
Bolest tak vytváří další bolest, nekončící seriál.
Tak jsi závislý na pozornosti druhých, jejich souhlasu a přijetí.
Čím více se cítíš nedostatečný, tím více budeš hledat tam „venku“ něco, co by to zaplnilo.
Nic však trvale zvenku dovnitř „nepřiteče“.
Iluze o vlastní nedokonalosti je vymyšleným příběhem mysli.
Vzniká tím, že jsi naivně uvěřil nepravdivým myšlenkám, které mysl vytváří a baví se tím, jak jim bezmezně věříš.
Tak tě mysl neustále „namotává“.
Z tvého odporu k sobě nabírá na síle.
Tvůj pocit nedostatečnosti je pro ni palivem na cestě.
Nabízí ti rozličné techniky o nutnosti věčného zdokonalování se.
Tak ti podsouvá jednu lež za druhou a pocit spokojenosti, který v životě hledáš, ti vždy zmizí za nejbližším rohem.
Až zpochybníš pravdivost předpokladů, ze kterých nemáš „dobrý“ pocit, zpochybníš tak základy, na kterých je mysl založena.
A pokud by tě mysl přemlouvala, abys to nedělal, vzpomeň si, že ona se nikdy nestarala a nebude starat o pravdivost toho, co ti předkládá.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz