Category Archives: Blog

Integrace mateřského zranění II

Integrace mateřského zranění je přechod z postoje „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a proto potlač své emoce“, na postoj „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a zároveň si cením svých emocí
a nebudu je potlačovat“.
 Tento postoj předávaly matky z generace na generaci, a proto je pojmenován jako mateřské zranění.

Je to přijetí, že to, co jste v dětství cítily, bylo opodstatněné a v pořádku. A to, co se vám stalo, v pořádku nebylo.

Jako malé jsme se mohly naučit vypořádat se s tím, co se děje, vytvořením masky, že je vše v pořádku, i když není. Mohly se z nás stát rebelky, hodné holky, ta, která nikoho nepotřebuje, ta, která baví druhé.

Tyto masky mají společnou funkci – blokují přístup ke zranění z dětství. Mohla jste si myslet, že jste vděčná a empatická posluchačka, ale v realitě jste mohla jen tuto roli hrát, protože jste se ji naučila hrát. Uvnitř jste ale měla pocit, že jste neviditelná.

Patriarchát je forma společnosti, kde vládnou muži, v rodině otec. Ten má také primární zodpovědnost za její blaho a prosperitu. Patriarchát negativně ovlivnil muže i ženy. Říkal, že to, že něco cítíš, je slabost, a proto emoce musí být potlačovány. Některé pocity byly přitom označeny za špatné, neatraktivní a nevhodné. Jejich potlačení poškodilo emoční tělo nás všech.

Patriarchát nevidí matky jako komplexní bytosti, ale polarizují je do idealizace – „matky se mají uctívat“, nebo do očernění – „je to chyba matky“. Poté, co ze společnosti zmizela silná podpora žen navzájem, ženy dělaly vše pro to, aby je muži přijali a milovali.

Dívaly jsme se na své matky, které byly závislé na jakékoliv známce ocenění od jejich nevšímavých manželů. Dívaly jsme se na projevy nerespektujícího chování a zneužívání a mlčely jsme u toho.

Ženy v minulosti jen nevařily, neuklízely a nestaraly se jen o děti, ale také nesly emoční břímě druhých. Čistily emoční nepořádek – začínaly nepohodlnou konverzaci, nesly tíhu mrtvého ticha, žily s nevyřčenými záležitostmi, pohřbívaly v sobě nevyřčené potřeby, byly projekční obrazovkou popřené bolesti, procházely mezi agresivitou a pasivitou.

Muži byli učeni, že komunikace a emoční inteligence je ženská práce. Ženy byly uklizečky nejen doma. Byly odpadním košem nechtěných emocí. Bylo od nich očekáváno, že budou cítit za ostatní. A pak budou napadány za to, že se příliš emočně vyjadřují.

Abychom se znovu dostali do rovnováhy uctívání mužského i ženského principu, je třeba procítit plný repertoár svých pocitů a emocí. Dát si načas, znát cenu odpočinku, ctít pomalost, dlouhotrvající přirozený proces situací v životě, mrtvou část vývojového cyklu, přijímat záležitosti života, které jsou komplikované, naslouchat, počkat, užívat intuici a sny. Dát si přijetí a lásku bez hranic. Transformace není se toho zbavit (to by byl zase návrat do minulosti, do patriarchátu), ale obejmout bolest, nemlčet a neumlčovat své pocity.

Zdědily jsme vnitřní napětí – boj mezi normálním, přirozeným instinktem, a traumatizujícímu systému přežívání, který jsme přijali. Matky mohly být depresivní, odpojené, lhostejné, nebo nás napadat, emočně vyčerpávat a zneužívat. Mohly říkat: „ Potlač své potřeby a jdi dál. Hlavně to neřeš.“ Z našeho vnitřního dítěte se pak stal voják, bojující o přežití. Odpočívat znamenalo cítit se v nebezpečí.

Emocionální podpora a propojení byl v minulosti luxus, který jsme si nemohly dopřát, protože se muselo pořád pracovat a něco dělat. Zažívaly jsme energii mrtvé matky – naučily se cítit bezpečně v situacích, kde se zdůrazňovalo příliš mnoho práce, přetíženost, příliš mnoho požitku, což vedlo k nedůvěře ve svá vlastní těla.

V některých rodinách se přenáší model, že dcera hraje roli matky své vlastní matky. Role jsou tu obráceny. Projeví se to tím, že dcera vyroste velmi rychle a ztratí šanci být dítětem. Je od ní očekáváno, že se postará o fyzické a emoční potřeby své matky, což se v dospělosti projevuje jako nízké sebevědomí, slabé hranice, pocit viny a schopnost navazovat spoluzávislé vztahy.

Z těchto žen jsou pak vysoce úspěšné ženy, které mají tendenci na sebe brát emoce druhých. Z holčiček se pak stávají pečovatelky, ty, které nesou na svých bedrech dobro ostatních, na které se hází popřené rodinné zranění a tajemství. Cítí se jako panenky, které musí nést masku veselosti, zdvořilosti a vděku, navzdory tomu, že je v rodinách dysfunkce a zneužívání. Boj, ostražitost a snaha jsou nezbytné pro to, aby se cítily v bezpečí.

Tato žena si může myslet, že jen potřebuje najít toho správného partnera. Nebo vydělat x množství peněz. Že si může odpočinout, až postaví dům, až získá titul, až bude mít další dítě, až odejde ze vztahu. Všechno zmíněné souvisí s tím, že zraněné dítě hledá matku, severní hvězdu, která mu dá bezpečí, a až ji najde, pak si může konečně odpočinout a uvolnit se. Tímto snažením se dcera (jako když byla malá) snaží získat kontrolu nad svým prostředím. Připomíná vám to něco? :)

Svět bude vyléčen tím, že ženy budou ochotny pocítit celé spektrum svých emocí. Což zahrnuje odmítnutí cítit emoce druhých a odmítnutí nést zodpovědnost za ty, kteří nejsou ochotní udělat svou vnitřní práci. Vytvořit bezpečí v sobě. Každá žena, která to udělá, vytvoří toto bezpečí pro druhé.

Pocítění celého spektra emocí vede do síly a jasnosti. Každá žena potřebuje zažít pocit, že s ní není něco špatně, když odmítá nést emoční zátěž svého partnera, dítěte apod. Že je v pořádku cítit vztek, když ji někdo využívá. Momenty, kdy jsme přijaty jako bad girl, když jsme neupravené, když s lidmi nesouhlasíme, když říkáme něco nevhodného. Poznat, že přežijeme, když tak jednáme.

Integrovat mateřské zranění znamená zůstat se sebou, bez toho, abychom se tomu vyhýbaly a pak si to kompenzovaly přehnanými obavami, jídlem, nakupováním, závislostí na internetu, hledáním ocenění, nesením zátěže emocí druhých lidí.

Připustit si pocit vnitřní prázdnoty, který může být spuštěn negativně – vstoupíte do situace, která vám ukáže to, co jste v minulosti nedostaly; nebo pozitivně – když vám někdo dá více lásky, pozornosti a respektu, než jste kdy v minulosti dostaly. Oba stavy mohou ve vás vyvolat smutek původního deficitu výživy a na této nové osobě si můžete vytvořit závislost.

Nevyhýbat se pocitu vnitřní prázdnoty a nefixovat se na osobu „nové matky“. Vyživit své tělo pozorností a láskou, i když budeme cítit zármutek nebo zmatenost. Pokud žena prochází obdobím vnitřní prázdnoty, je nezbytné, aby cítila podporu ostatních žen. Aby měla pocit, že všechny její emoce jsou vítány a žádné nejsou odmítnuty. To je svoboda! A pak se v nás může projevit skutečná síla.

Na spirituální úrovni je mateřské zranění prožíváno jako pocit oddělení od života, od světa. Matka je první člověk, se kterým zažíváme jednotu. Ukazuje nám postoj ke světu. Integrace mateřského (ženského) zranění je proces zasvěcení do své vlastní síly a smyslu života.  Postupně se nám napravuje postoj k životu, cítíme se svobodnější a přijímáme kvalitu bohyně, která se rodí do tohoto světa. Je to způsob, jak uctít ženskou linii – ženy, které byly před námi a ženy, a které přijdou po nás.

Do té doby, než se setkáme s mateřským zraněním, posvátné ženství je jen pohádkou, fantazií, kdy hledáme někoho, kdo nás zachrání, kdo ale stále nepřichází.

Ženy, které na sobě vnitřně pracují, vytváří novou ženskou linii. Ne tu pokrevní, přes ženy ze svého rodu, ale přes vědomí, které se na Zemi vytváří. Přes ženy různých kultur, národností, sexuální orientace a vyznání, kterým se probouzí vědomí a které se podporují v dosažení jejich společného cíle.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz

Integrace mateřského zranění

Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.

 

Když jsme byly malé holky, matka mohla chtít, abychom byly nějaké. A tak jsme potlačili své emoce a autentické potřeby. Mohla nás podvědomě učit, že je bezpečnější neříct nahlas svůj názor a v kontaktu s muži ze sebe dělat něco menšího, než jsme. Myslela to dobře, učila nás tímto způsobem zajistit si lásku a být v bezpečí a tak nás ochraňovala.

Mateřské zranění se projevuje jako pocit tlaku, který v sobě cítíte, když jste s matkou. Nebo podrážděnými reakcemi na její projevy a komentáře.

Mateřské zranění je bolest ženského útlaku, která se dědí po generace žen. Zahrnuje dysfunkční vypořádání se s tímto útlakem. Společnost si žen necení, není tu dostatek lásky pro nás. Matka proto nejde svou cestou a není sama sebou. Kvůli rodině, manželovi, svým rodičům… Podvědomě tento model může přenášet na svou dceru. Pokud se matky obětovaly, nevědomě tento postoj předávají dál.

Matky mohou vyžadovat poslušnost výměnou za lásku – nebudeš milována, pokud nebudeš poslouchat. Matka podvědomě říká: „Poslouchám patriarchální model, abych nebyla důležitá a neděsila ostatní. Ty budeš dělat to samé, musíš se podřídit. Stoupni si do řady žen, které dělaly to samé před tebou. Buď hezká a mlč.“

Téma mateřského zranění se týká vztahu k sobě jako k ženě, ke své dceři a vnučce, k ostatním ženám, ale i k mateřství a porodu.

Pocit bezpečí. V každé rodině se vyskytuje nějaký nevyřešený problém a je tu ukryté trauma a z toho plynoucí zranění. V dětství si proto rozvineme mechanismus přežití a jako děti se naučíme v tomto prostředí přežít. Potřeba bezpečí je jedna z nejdůležitějších potřeb. Kvůli potřebě pocitu bezpečí si dcery často musely vybrat mezi tím, být milována nebo být silná a svá. Většina dcer si vybere být milována.

V dospělosti se ale chceme mít dobře a žít plnohodnotným životem. A právě v této době se začnou vynořovat tyto zranění a bloky. Nemůžeme se učit novým věcem a být kreativní, pokud nejsme v bezpečí. Je to transformace.

Vnitřní boj. Spousta žen v sobě cítí vnitřní tlak, který je způsoben bojem uvnitř sebe. Čím více jsme bojovaly, tím více jsme se cítily v bezpečí. V současné době se učíme otevřít se svému zranění a uvolnit se.

Některé ženy se vyhýbají svému zranění, tak raději mají děti. Ne každá žena je matkou, ale všechny ženy jsou dcerou.

Věty, které se přenášejí z generace na generaci:
Matka se pro tebe obětovala a ty jsi nevděčná!
Neměla bys k ní cítit to, co k ní cítíš!
Jak se opovažuješ zpochybňovat motivy tvé matky!
Tvoje matka to neměla jednoduché.
Nepřidělávej jí ještě víc starostí než má!
Víš, že tě matka miluje.
Zaměř se ve vztahu s matkou jen na to dobré.
Máš přece jen jednu matku!

Něco své matce dlužím.
Potřebuji její podporu.
Musím se mírnit.
Neměla bych být na svou matku naštvaná.
Matka a dcera jsou přece nejlepší přítelkyně.
Neměla bych zraňovat svou matku.

Moje matka by byla dotčená, kdybych udělala to, co opravdu chci.
Bylo by to úplně něco jiného, než to, v co věří a jaký má pohled na svět.

Otevření se těmto informacím je pro nás zdroj informací, odkud pocházíme. Naše matky jsou základem pro prvotní vztah k sobě, jako ženě.

Příklady způsobu, kterým můžeme ochraňovat své matky samy před sebou:
Ukazujeme matce svou masku.
Ukazujeme pouze emoce, které si přeje vidět.
Nekonfrontujeme ji se stylem chování, které nás uráží, ponižuje nebo jakým nás manipuluje.
Necháváme ji, aby si z nás dělala odpadní koš svých emocí.
Když jsme s ní, uzavřeme se do ochranného obalu.
Jsme stožárem její osobní nejistoty.
Nenastavujeme jí své hranice.

Matky, které jsou odříznuté od svého zdroje emocionální výživy, mohou vidět hranice své dcery jako napadení a mohou na to reagovat chladnou odtažitostí, uzavřeností nebo agresivitou.

Jak se projevuje mateřské zranění. Pokud se nekonfrontujeme s mateřským zraněním v ženské linii, bolest potlačujeme, aby se z ní stal náš stín, který se manifestuje jako:
Soutěžíte s ostatními ženami a porovnáváte se s nimi – nikdy se necítíte dost dobrá.
Máte pocit, že je něco s vámi špatně.
Jste psychicky útlumená.
Máte pocit, abyste byla milována, děláte ze sebe méně, než jste.
Pocitem viny z toho, že chcete mít víc, než máte teď.
Nenávistí sebe, sabotáží sebe v momentě, kdy by mohlo dojít v životě k průlomu.
Neschopností říct ne, neschopností říct ano.
Příliš se zabýváte emocemi druhých, příliš se naciťujete do druhých, podvědomě se cítíte zodpovědná za špatné emoce svých blízkých.
Máte tendenci na sebe brát emoce druhých lidí a řešit je za ně.


Jste příliš strnulá, dominantní, jste perfekcionistka.
Příliš kontrolujete věci ve svém životě (chybí vám pocit bezpečí).
Jste příliš hodná, protože si myslíte, že tak získáte ocenění.
Máte nízký pocit sebehodnoty.
Necítíte se bezpečně, abyste mohla zaujmout svůj prostor a říct pravdu.
Nejste plně sama sebou, protože nechcete děsit ostatní a nedělat příliš rozruchu.
Máte vysokou toleranci k tomu, jak špatně se k vám druzí chovají.
Máte poruchu příjmu potravy, depresi a jste závislá.
Nikdy nenaplníte svůj potenciál pro strach z neúspěchu nebo nesouhlasu.
Máte slabé hranice a nejasný smysl pro to, kým jste.

Pravdou je, že žádná matka nemůže zachránit své dítě. A žádné dítě nemůže zachránit svou matku, nebo vztah mezi svými rodiči. Matky musí čelit svému zranění. Dcery pak nebudou mít touhu sejmout z matky část břímě.

Co je potřeba udělat? Identifikovat potřeby, které nebyly matkou naplněny, a z něj plynoucí zranění, které bylo a je předáváno v ženské linii. Toto zranění je zároveň portálem k vlastní ženské síle. Je to přechod od sebedestrukce, k uvědomění, že můžeme přežít, i když nás matka odmítne, k lásce a péči vnitřní matky, která nás miluje a přijímá takové, jaké jsme. Uvolnit rovnítko mezi: být spontánní a autentická, rovná se být opuštěná a odmítnutá (svou matkou), na to být v bezpečí, milovaná, opečovávaná (svou vnitřní matkou). Přeměnit v sobě pohled limitující matky na matku, která tě bezpodmínečně podporuje a miluje.

Integrace mateřského zranění pomáhá dcerám a matkám vytvářet prostředí, kde obě vyjadřují pravdu, kde spolu komunikují beze strachu, že pravda o jejich emocích ukončí jejich vztah. Kde bolest nemusí být potlačovaná, aby se z ní stal stín, který se manifestuje jako manipulace, soutěžení nebo sebenenávistí. Kde je zármutek plně procítěn, aby se mohl proměnit v lásku, která zahrnuje podporu obou navzájem a hluboké přijetí sebe. V lásku, která nás osvobozuje, abychom byly odvážné, autentické, tvořivé a naplněné.

Dcera, která léčí své mateřské zranění, uvolnila připoutanost k požadavku, aby se její matka změnila. Uvolnila tak potřebu malé holky v ní, aby se její matka změnila a konečně jí dala to, co potřebuje.

A to je pak pro její matku velká úleva  :)

S láskou
Ivana Valová

www.atlantskaskola.cz

Zdroj – Bethany Webster - www.womboflight.com

Oheń vzteku

Fotka uživatele Atlantská Škola.Fotka uživatele Atlantská Škola.

Vztek není špatný
Vztek není nespirituální
Vztek není proti životu
Vztek je jako oheň.
Oheň respektujete, staráte se o něj, necháváte ho hořet.
Není třeba oheň dusit, nebo ho hasit.
Není třeba oheň pohánět k někomu jinému.
Když necháte oheň plát, je bezpečný.

Vztek je energie, a není ani dobrá, ani špatná.
Dýchni do něj.
Nech jeho prudkost proudit ve svém těle.
V hlavě, šíji, hrudi i břichu.
Cítíš tam tu sílu?
Vnímáš, jak tě oheň volá, aby sis vzpomenul
Na svou důstojnost, vědomí své ceny.
Nacházíš svůj hlas, mluví tvojí pravdou,
Ochraňuje ty, kteří se ještě neumějí ochránit.
Udusit oheň by znamenalo
udusit inteligenci ohně.

Vztek s sebou přináší dary, které nemůže přinést zármutek.
Najdi zlatou střední cestu.
Nepotlačuj oheň vzteku, ani ho na nikoho neházej.
Ale pociťuj ho.
Pokloň se před ním.
Znalý jeho krásy.

Jeff Foster

http://www.atlantskaskola.cz/

Mooji

Fotka uživatele Miroslava Večerková.

Buďte vděčni za mysl,jejímž úkolem je napadat falešnou verzi,
vás samotných, dokud se nestane nesnesitelnou
a vám nezbyde jiná možnost než to vzdát a přijít Domů.
Mooji

Jak se stát svým „Vyšším Já“

DSC_0324

Pokud pochybujete o vaší schopnosti stát se svým „Vyšším Já“, pak vězte, že jím již dávno jste. Stejně tak jste již svou duší i energií Zdroje. Neexistuje jediný důvod, proč byste se nemohli stát tím, čím již ve skutečnosti jste.

V tomto ohledu nemůžete zklamat. V každý moment vašeho života určujete to, jak se sami vidíte a vnímáte. Právě teď se můžete rozhodnout, že jste svým „Vyšším Já“ a můžete tak začít fungovat. A nebo si můžete opakovat příběh, kdy vaše „Vyšší Já“ je tam někde venku, daleko a vy na něj musíte dosáhnout a proklestit si k němu cestu.

Můžete si vnuknout jakoukoliv myšlenku, i tu, že vaše „Vyšší Já“ je od vás oddělené. Budete zažívat tu pravdu, o které se přesvědčíte. Tu realitu, se kterou se ztotožníte. Je to zcela a jen na vás.

Právě zažíváte to, jaké je to se stát tím, čím již ve skutečnosti jste. Zkuste si tuto myšlenku nechat v sobě chvíli uležet. Ta cesta není o tom se zoufale dostat na nějaké jiné místo nebo z povahy skutečnosti pravděpodobnosti – obávat se, že se tam ani nedostanete.

Tento život je pro vás tím, kde si můžete zažít, jaké to je se změnit. Cílem není si onu cestu „tam“ zasloužit, dokázat někomu svou hodnotu, nebo splnit každičký krok na cestě do vysněného cíle. Vy jste těmi, kdo určují svou vlastní hodnotu.

Vy rozhodujete o tom, který ze svých aspektů aktivujete. Můžete snadno aktivovat energii svého „Vyššího Já“ stejně tak, jako můžete aktivovat určitou vibraci, vzpomínku nebo myšlenku. Pokud se ale identifikujete s tím, že vaše „Vyšší Já“ je tam někde venku, snažíte se získat jeho pozornost, aby vás vedlo za lepším životem, pak vězte, že přesně toto bude verzí reality, kterou budete zažívat.

Vyzýváme vás tedy, abyste se již nyní vnímali jako nejvyšší verze sebe sama. Učiníte tak pomocí rozhodnutí, že již jste tím, čím se chcete stát (a stáváte). Cesta, na které jste, je o tom cítit, jak se proměňujete v něco víc. Již jste tím, v co se měníte – a tím je váš úspěch nevyhnutelný.

Zdroj: Arcturian Council

Překlad: Ladislav Šulc

/www.bennu.cz/

NEPOTŘEBUJEŠ NĚČÍ LÁSKU

NEPOTŘEBUJEŠ NĚČÍ LÁSKU

Je to možná pro tebe překvapení, ale nepotřebuješ, aby tě někdo miloval.
To, že kolem sebe vidíš milióny lidí, kteří se neustále snaží získat něčí lásku, ještě neznamená, že je to existenční lidská potřeba.
Potřebuješ jen milovat a být svobodný.
Potřebuješ se vysvobodit z mentálního vězení své mysli,
z naprogramování, z pozůstatků výchovy a z mylných přesvědčení,
které si postupně „nasbíral“.
Můžeš být šťastný i bez přátel, pokud máš srdce plné lásky a není zatvrzelé a ledové k ostatním a k Životu.
Jak můžeš milovat druhé, když je potřebuješ?
Jak můžeš být šťastný, když vyžaduješ lásku od těch, kteří nemají rádi sami sebe a také, stejně jako ty, ji neustále hledají na nesprávných místech?
Rozdávej lásku a ten pocit, který při tom budeš mít, je tvá skutečná podstata – tvá esence – tvé Bytí a tvůj Zdroj.
Proč by světlo hledalo světlo?

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

Alchymie hlasu

Alchymie hlasu

 

Hlas je zvuk, vytvářený hlasivkami. Jeho zdrojem je výdechový proud z plic.  Hlasivky se na tvorbě hlasu podílí tak, že kmitají a propůjčují hlasu tónové složky. Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní frekvencí a modifikací této frekvence v nadhrtanových dutinách. Lidský hlas se mění s věkem.

 

Hlas nás spojuje s vnějším světem, a to pomocí zvuku, který vydáváme, tóny, které užíváme a slovy, která si vybíráme. Hlas je spojen s hrdlem a krční čakrou, která je mezi hlavou a srdcem, spojuje tělo a mysl. Abychom mohli stimulovat hlas, potřebujeme dech, který stimuluje břicho a hrudník. Jak sluneční světlo obsahuje 7 barev, tak náš hlas obsahuje různé vibrace a tóny.

Hlas v každou chvíli ukazuje stav našeho fyzického, emočního, mentálního a spirituálního těla. Pokud jsou v hlasu nebo proslovu nepřesnosti, ukazuje to, že naše záměry a cíle nejsou v souladu. Hlas je kořenem naší osobní síly a rezonuje esencí naší pravdy. Pokud je hlas spojen se srdcem a vychází z hloubky naší bytosti, má sílu transformovat náš život. Když mluvíte svým pravým hlasem, což znamená, že užíváte svůj jedinečný zvukový podpis, žijete ve své autenticitě. Zvukový podpis je základní zvuk, kterého jsme se spolu s osobní silou mohli vzdát v konfliktních situacích.

Hlas nás spojuje s živočišnou stránkou neboli životní silou a pomáhá nám propojit mužskou a ženskou stránku, myšlení a cítění. Hlas je původní stopou naší psychické a fyzické přirozenosti a prostředníkem integrity, upřímnosti a projevu bez masky. Hlas nám pomáhá procítit naši osobnost a je klíčem k naší duši. Hlas může být mostem k vyjádření, nebo prostředkem k ochraně a obrany. Svůj hlas můžeme použít tomu, abychom se lépe vyjádřili, otevřeli se druhým, uvolnili strach z mluvení na veřejnosti a užili hlas k přeměně negativních postojů na pozitivní. Pokud mlčíme, naše pocity v těle jsou uchyceny do pasti. Mluvení v tomto případě léčí a transformuje, protože se v dané chvíli zaobíráme energií, která potřebuje být vyjádřena, což přináší úlevu od pocitu studu a úzkosti a my se můžeme stát plně přítomnými.

Poslouchejte jeden den svůj hlas. Líbí se vám váš hlas? Zažíváte příjemné pocity, když zpíváte a čtete nahlas? Jste spokojeni s tím, jak se vyjadřujete? Co slyšíte, když mluvíte? Co vychází z vašeho hlasu? Co je ukryto pod podněty každodenního života? Je vás slyšet? Jaký tvar vyjadřují vaše slova? Jaké tóny během dne užíváte?  Jaké slova volíte? Zní váš hlas jednotvárně a všedně, nebo energicky a temperamentně? Vyjadřujete se svým hlasem v celé škále, nebo zřídkakdy měníte tón hlasu? Mumláte, mluvíte rychle, váháte, nebo se ve své řeči málokdy zastavíte? Mluvíte hlasitě, libozvučně, laskavě, tlumeně? Jak často zníte naštvaně, nejistě, plaše, rozkazovačně, sebevědomě? Křičíte, prosíte, žadoníte? Dostáváte odpověď, jakou byste si od druhých přáli slyšet, bez toho, abyste zvýšili hlas? Nevynecháváte koncovky slov? Co byste na svém hlasu chtěli změnit? Jaký mají vliv na posluchače vtipy a příběhy, které říkáte? Kdy bylo pro vás těžké mluvit?

Poslouchejte hlas druhého člověka. Co slyšíte, když mluví? Jakou barvu vidíte, když tento člověk mluví? Jakým tónem zní tento člověk?

Alchymie hlasu je porozumění, že všechny stavy mohou být proměněny, že jeden druh energie se může proměnit na jiný druh energie. Znamená to přijetí sebe takového, jaký jsem a nechat situaci odejít.

Zdravý hlas je váš prvotní léčebný nástroj. I sebemenší hlasový projev masíruje svalovou tkáň v horní části těla a způsobuje, že tato tkáň vibruje zevnitř. Každý pohyb těla má vliv na to, jak se nadechujeme a vydechujeme, takže ovlivňuje i náš hlas. Základem je dech. Prvotní křik a objevování dítěte uvnitř má souvislost s tím, že zase získáváme spontánní, intuitivní hlas a hlasovou svobodu, z níž jsme se radovali jako malé děti. Každý z nás potřebuje, aby ho bylo slyšet. Základní technika otevření hlasu je vydávat nepřerušovaný pohyb hlasu z nehlubší hloubky do maximální výšky a zase zpátky.

Náš hlas projevuje, co zraje uvnitř a pomáhá nám vyjádřit vnitřní potenciál. Hlas může být vstupní bránou vyrovnání mysli, těla a duše, což vede k uvolnění napětí a potlačených emocí, utišení mysli a zároveň produkování hlubšího a vyrovnanějšího dýchacího vzorce, který uvolňuje napětí a bolest. Náš vnitřní hlas je často ukrytý pod podněty každodenního života, a my jsme se ho mohli naučit překrývat svými myšlenkami. Až znovu objevíme vnitřní hlas, probudí nás a dodá nám do života významnou a potřebnou moudrost a energii.

Intonace znamená změny tónu (melodie) v průběhu řeči. Patří mezi základní prostředky jazyka. Intonace na úrovni věty umožňuje rozlišit otázku, rozkaz nebo přání od prostého oznámení či vyjádřit citové zabarvení výpovědi. Intonace hlasu nám často dává víc informací než samotné slovo. Intriky, posuzování, vzrušení, nuda, zvědavost a povzbuzení přichází z tónu našeho hlasu. Nevyřešené traumata z dětství vytváří blokace, které jsou slyšet v tónu hlasu.

Zvukem svého hlasu zanecháváme tón, pocit ze svého jednání, dojem, který zůstává v paměti ostatních i dlouho potom, co zapomenou váš vzkaz. Klíč k pochopení povahy člověka spočívá v tónu jeho hlasu a dechu. Každé naříkání a každý okamžik smíchu vysílá energii do krku, hlavy a do horní části trupu. Tato vibrace nás masíruje zevnitř. Když mluvíme, vysíláme určité frekvence přes kosti lebky. Váš zdravotní stav, držení těla a váš emoční stav vytváří modulaci vašeho hlasu.

Náš hlas je součást představy člověka o sobě stejně jako obličej a tělo. Někteří lidé měli v dětském věku hlas, který někomu připadal moc tichý nebo hlučný, možná jim otec, matka nebo učitel řekli: „Mluv nahlas, neslyším tě“ nebo „Tak už sakra sklapni“. Takové zkušenosti mohou vést k tomu, že se dítě cítí hluboce odmítáno, má pocit, že není „naladěné“ a dost dobré, aby mu někdo naslouchal, a tato představa dává vzniknout potlačované zlosti. Když přiložíme ruce k částem svého těla, můžeme vnímat svůj hlas, vzdálený zvuk uvnitř buněk svého těla. Můžeme sladit zvuky, světlo a další smyslové podněty přicházející zvenčí a své vědomí tohoto vnitřního zvuku.

Každý člověk má svůj jedinečný hlasový vzorec, který ukazuje jeho zvukový kód zdraví a svobody. Lidský hlas je barometrem duše a jedinečný hlasový otisk každého člověka odhalí jeho emocionální fyzické a genetické frekvenční vzorce. Lidský hlas je klíčem k probuzení. Tónina našeho hlasu předává světu trvale jemné informace o tom, jak reagovat. Náš hlas dává druhým najevo, v jakém jsme stavu a jaká je naše základní povaha. Hlas využívající plný tónový rozsah naznačuje celistvost a sílu – hlasový vzorec rezonující všemi hudebními tóny má větší potenciál efektivního projevení skutečného záměru našeho života. Díky poslechu hlasu jde analyzovat, pozorovat a léčit nervové vzorce. Jasná vodítka k životnímu příběhu člověka nám nabízí tón, modulace, intenzita a další objektivní charakteristiky hlasu.

Hlasová terapie je léčba postavená na práci s vlastním hlasem a zpěvem. V průběhu dospívání většina z nás zapomněla, jak zní náš opravdový hlas, pocity a emoce, které jím zní. Léta neartikulovaných pocitů a autocenzury, často doprovázené pocitem bezmoci, jsou pak manifestována disonancí a fragmentací našich životů. Můžeme pak vysvobodit hlas procesem tzv. sonické individualizace. Hlas, který používáme k průzkumu vnitřních krajin, uvolní a osvobozuje v hlubině naší osobnosti zasuté primitivní a necenzurované emoce.

Každý z nás představuje živou symfonii energetický frekvencí. Některé z našich not znějí harmonicky, jiné jsou nečisté. Následkem stresů, traumat, negativních duševních a emocionálních otisků, které v sobě nosíme, potřebuje náš hudební nástroj doladit. Některé tóny naší duševně-fyzické symfonie dokonce chybí, proto nemůže náš orchestr, tělo, správně hrát. Pomocí zvukové terapie můžeme chybějící tóny doplnit tím, že si je přehráváme. Díky nim se vracíme do stavu celistvosti, zdraví a harmonie.

Přehrávání celého spektra tónů naší životní symfonie a zejména slyšitelné znění těchto tónů (hlasité broukání) vykazuje znatelné účinky: uvolňuje endorfiny, zlepšuje náladu, pozitivně působí na imunitní systém, harmonizuje tělesné a duševní funkce, vyživuje fyzické i emocionální tělo, napomáhá uvolnění stresu, nepohody, omezujících myšlenek, mění stav mozku tím, že navozuje léčivý stav alfa-théta, synchronizuje rytmy mysli-srdce-těla a dává pocit rovnováhy a vystředění, zlepšuje kreativitu, vidění a jasnost a otevírá brány svobodě duše.

Význam hlasu na ženské zdraví. Hlas je pro mnoho žen bodem, k němuž se sbíhají myšlenky i city. Myšlenky vycházejí z hlavy a přibližují se k hlasu, a jsou vysloveny. City jsou primárně vnímány tak, že z hlasu vyrůstají. Láska a vášeň pocházejí ze srdce a smutek a žal ze žaludku. Při masírování krku a ramen se jejich hlas začne otevírat. Ženy často zadržují své city. Dokážou se vyjádřit prostřednictvím hlasu, ale ten zvuk nespojí se svým tělem. Jejich city jsou neurčité. Cvičení v nich probouzí pocit úlevy, očištění zevnitř, a poté, co ty zvuky vydávají, se ženy velmi uklidní.

Je spousta mužů, kteří se při zpěvu či monotónním prozpěvování ve vyšším rejstříku rozvzpomněli na svou intuitivní, zranitelnou stránku svého Já, kterou opustili v dětství, a nyní se cítí lépe.

Zdroj – Alchymie hlasu – Steward Pearce, Mozartův efekt – Don Campbell, internet

Zdroj článku - www.atlantskaskola.cz

MI – 528 Hz – Transformace, zázraky a oprava DNA./ frekvence lásky Solfeggio Harmonics – 528 HZ – Miracle Meditation ( DNA Repair )

Source Vibrations

Tón MI navrací lidské DNA do svého původního, dokonalého stavu za podpory energie kterou tato frekvence vydává. Tím, jak dochází k opravě DNA, se probouzejí blahodárné účinky našeho těla, zvyšuje se množství životní energie, jasnost mysli, vědomí, probouzí se a aktivuje tvořivost a lidské tělo se dostává do pocitu hlubokého vnitřního klidu a pocitu bezpodmínečné lásky. Tón MI také pomáhá otevřít lidem hluboké duchovní zkušenosti a osvícení.

POHLAZENÍ NA „DUŠI“

POHLAZENÍ NA „DUŠI“

Ať děláš cokoliv, v danou chvíli to „MÁŠ“ dělat.
Jízda na kole, spánek, dívání se na TV nebo čtení jsou činnosti,
které mají z pohledu Vědomí – Nejvyšší Existence nebo Boha
stejnou kvalitu – ve všem je totiž „ON“ obsažen.
Jakmile jednu činnost povýšíš nad ostatní a „napumpuješ“ do ní nadměrnou důležitost, je to začátek postupné cesty k vlastní neuróze.
Ať je to vztah, práce nebo studium, když to „přeženeš“ s jejich důležitostí, zaděláváš si na velký problém.
Tím to získá sílu s tebou mávat do všech stran a vnitřní klid,
který ve skutečnosti hledáš, se stává nedosažitelným.
I když se rozum – ego tomu bude bránit, nic není „vyšší“ a důležitější, než to ostatní.
Může to být pro tebe významné, ale jakmile si „naprogramuješ“,
že bez určité věci, osoby nebo vztahu nemůžeš žít, přestaneš vidět věci takové, jaké jsou.
Žádná činnost není „duchovnější“, než jiná.
Chůze je stejně „duchovní“ jako meditace, posezení s přáteli má stejnou kvalitu jako četba té „správné“ literatury.
Forma je jiná, ale esence je jen JEDNA.
Proto se netrap, zda to, co zrovna děláš, je tou správnou činností pro daný okamžik a zda něco nezmeškáš a s něčím se tak nemineš.
Vždy děláš to jediné „správné“, co MÁŠ dělat v danou chvíli.
A pokud k tomu přistupuješ s poznáním, že vše má stejnou kvalitu,
můžeš stejně pohodlně uklízet domácnost tak, jako cestovat do dalekých krajin.
Oceán také nepreferuje jednu vodu před druhou, jeho obsahem je voda stejně, jako ve všem je obsaženo Vědomí.
S tímto pohledem můžeš ode dneška dělat to, co chceš nebo to, co je v danou chvíli potřeba a navíc s uvědoměním, že vše má stejnou kvalitu.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz