KDYŽ TI NA NĚČEM ZÁLEŽÍ

Když ti na něčem záleží, je to tvé slabé místo.
To, čemu dáváš nadměrnou důležitost, tě drží ve své pasti.
Můžeš sebou házet z místa na místo, ale nepodaří se ti z toho „dostat“.
Ať je to vztah, kariéra, přemrštěné sny a cíle, touha nebo očekávání, které je pod tím skryto, to vše tě má v danou chvíli „v hrsti“.
Dělá si s tebou prostě to, co chce.
Můžeš mít tisíce „logických“ důvodů, že chceš, aby to bylo tak a tak, ale tvůj neklidný spánek a křečovitá snaha něco si udržet nebo něčeho dosáhnout, jsou odpovědí, že jsi do toho „napumpoval“ důležitost.
Jsi potom jako bezmocný plavec v rozbouřených vodách tvých vzdušných zámků.
Jsi zhypnotizován a „zneužit“, doslova vymačkán ze své energie
ustavičným myšlením na to, co je pro tebe nadměrně důležité.
Až si uvědomíš, čemu jsi dal zbytečně velký význam, bude to první krok k osvobození z pastí fyzické reality.
Když snížíš „volume“ všemu, co ti nedává pokoje, bude se ti ihned volněji dýchat.
Staneš se vyrovnanějším a spokojenějším.
Jsi vším a všude – Vědomím v projevení, bezmezným vládcem všeho vnímaného světa, tak proč bys sám sebe omezoval důležitostí jednoho „svého“ aspektu?
To, co má pro tebe v danou chvíli význam, přijde samo od sebe,
a co nemá přijít, tak nepřijde, i kdyby ses na hlavu stavěl.
Proto se uvolni a užívej si toho, co máš před sebou.
A když nebudeš zase někdy klidně spát, uvědom si, čemu jsi dal zbytečně velký význam.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

MŮŽEŠ SE UVOLNIT

Neexistuje nic, kvůli čemu by ses měl znepokojovat.
Ke všemu prostě jen dochází „skrze“ tebe podle záměru Zdroje
– tvé pravé podstaty.
Vždy se děje „Jeho vůle“, proto můžeš opustit křeslo ředitele zeměkoule a více se věnovat tomu, co máš před sebou.
Můžeš se uvolnit a vpustit do života více spontánnosti.
Když na chvíli zavřeš svůj plánovací diář, vůbec nic se nestane.
Vše se bude nadále odehrávat tak, jak má, jak je napsáno ve vesmírném kalendáři.
Zůstane ti více času na radost a pozorování krásy „obyčejných“ věcí kolem sebe.
Život běží neustále dál a může být doslova zábavný, pokud se mu nevzpíráš svým ustavičným plánováním, žadoněním o splnění všelijakých cílů a věčnou nespokojeností toho, co ještě nemáš.
Tak zůstaneš otevřený všemu, co ti přináší a nestane se z tebe doživotní neurotik, který život plánuje, místo, aby jej žil.
Neexistuje nic, kvůli čemu by sis měl lámat hlavu.
Vše se mění, nic si nemůžeš podržet.
Vesmír je proudící řeka, ne kbelík stojaté vody.
Svět se točí, jak na kolotoči, tak se toč s ním.

Karel Spilko
www.matrix-neo.cz

SEDÍŠ VE SPRÁVNÉM VLAKU

Pokud tvůj život plyne tak, jak by sis přál, máš pocit, že sedíš ve správném vlaku a tak tomu opravdu je.
Ale pokud ti život zrovna nenahrává, myslíš si, že jsi přestoupil někam, kam nepatříš a zrovna jedeš po „špatné“ koleji.
Jenže opět sedíš v tom „správném“ vlaku, protože nikdy nemůžeš být nikde jinde, než tam, kde máš v danou chvíli být.
I kdybys tisíckrát vyběhl z toho vlaku ven, vždy se tam vrátíš, dokud vesmírný proud nerozhodne jinak.
To poznání ti přinese tolik hledaný klid a přijmutí situace, v které se nacházíš.
Sedíš vždy ve správném vlaku, i když někdy chceš pádlovat umíněně proti proudu.
Sedíš ve správném vlaku, protože jiný vlak neexistuje.
Ten vlak ti něco našeptává.
Pokud mu budeš pozorně naslouchat, ucítíš, kudy vane severní vítr.

K.Spilko

Zdroj – FB Matrix-Neo

NEOMEZENOST

Pokud vnímáš sebe jako neomezené Vědomí, nespokojíš se jen s pohybem ve „vnějším“ světě.
Neustálým „koukáním“ ven omezuješ svůj nekonečný potenciál.
Když po něčem toužíš, omezuješ sebe.
Když jsi zhypnotizovaný nějakou věcí, kterou musíš za každou cenu mít, sám sebe potlačuješ.
Když se honíš za štěstím, končí to obvykle nudou, nespokojeností a strachem uprostřed zjevného nadbytku – opět dobrovolně stavíš hranice sám v sobě.
Když neustále „piluješ“ nějakou techniku nebo metodu,
sám sebe snižuješ na úroveň dobře naprogramovaného robota.
Když rigidně plánuješ život a „svůj“ průchod fyzickou realitou,
vzniká kontrakce, která tě drží ve vymezených kolejích.
Pak je těžké svobodně dýchat a užívat si toho, co život právě přináší.
Jsi dobrovolný vězeň, který se drží „při zemi“.
A když ti na něčem hodně záleží, ženeš svou neomezenou energii do úzkého koridoru, který končí obvykle zklamáním.
Pochopením své neohraničené pravé podstaty se začneš na vše dívat jinak.
Jsi svobodný a nezávislý na všem, co přichází.
Jen si hraješ a lehce kráčíš od ničeho k ničemu.
Užíváš si, co ti život zrovna nabízí a nechybí ti nic, co zrovna nemáš.
Kam jen se rozhlédneš, jsi to ty.
Jsi všude jako základní látka pro vše projevené.
Nikdy se proto necítíš sám.
S hračkami vnějšího světa si jen pohraješ a zase je odložíš,
protože víš, že jsou pomíjivé.
Vztahy jsou pomíjivé, domy jsou pomíjivé, touhy jsou pomíjivé,
představy jsou pomíjivé, myšlenky jsou pomíjivé, emoce jsou pomíjivé……tak bych mohl neustále pokračovat.
Jen TY – Vědomí – Nekonečná Láska jsi neustále ZDE.
A toto uvědomění rozpustí strach z toho, co bude, až to bude.